9 C 62/2022-16 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou dne 1.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 524 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 8.6.2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 7.6.2021 tramvajovou linkou MHD [číslo] uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem a tím porušil svou povinnost cestujícího vyplývající ze zákona, Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek, když za uskutečněnou jízdu prostřednictvím tramvajové linky MHD byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč. Jelikož žalovaný cestoval bez zaplacení řádného jízdného, požaduje žalobkyně za porušení povinnosti žalovaného přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za uskutečněnou jízdu. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 7.6.2021 linkou žalobkyně [číslo] na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, o provedení kontroly byl sepsán záznam [číslo]. V důsledku toho mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě nezaplatil. Dopisem ze dne 17.8.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni přepravy žalovaného, se železniční dráhou ve smyslu citovaného zákona rozumí i speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Podle § 37 odst. 4 písm. d) citovaného zákona je pověřená osoba dopravce oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. c) citovaného ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 citovaného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dle ustanovení § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) ve znění účinném od 1. 1. 2014, musí být dluh splněn řádně a včas. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť pokud se žalovaný dne 7.6.2021 na tramvajové lince MHD [číslo] při kontrole v místě provedené kontroly na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit nejen jízdné ve výši 24 Kč, ale také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V daném případě byl žalovaný k zaplacení dluhu vyzván v den provedení kontroly, a jelikož dluh nezaplatil bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. vzhledem k okolnostem daného případu druhý den po provedení kontroly, dostal se následujícího dne do prodlení tj. dne 8.6.2021. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. V souladu s ustanovením § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.