16 C 355/2022-26 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 8.130,18 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7.000 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a částky 2.304 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému dne 11.3.2020 spotřebitelský úvěr. Strany uzavřeli smlouvu distančním způsobem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik, která podléhá úpravě směrnice PSD2, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného. Žalobce poskytl žalovanému dne 11.3.2020 úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen uhradit žalobci úroky ve výši 0,9% denně z vypůjčené částky ve výši 1.130,18 Kč. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 21.8.2020, kdy žalovaný byl povinen žalobci uhradit částku 8.890 Kč. Žalovaný uhradil dne 5.6.2020 částku 300 Kč, dne 18.9.2020 částku 700 Kč, dne 19.8.2021 částku 1.000 Kč. Žalobce požaduje zaplacení jistiny úvěru a úrok z úvěru v celkové výši 8.130,18 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce účtuje od 22.8.2020 z částky 7.000 Kč do 22.4.2022 (vydání předžalobní upomínky) ve výši 2.304 Kč. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 22.4.2022, odeslanou dne 26.4.2022. V podání ze dne 17.2.2023 žalobce doplnil, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a dále měsíční náklady žalovaného. Příjem žalovaného byl ověřen skrze aplikaci Kontomatiky, z jejíhož výpisu vyplývají přijatá mzda od zaměstnavatele. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla provedena řádně. Z výpisu z účtu žalobce (str. 31, číslo smlouvy [číslo]) je prokázáno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku [číslo] kč dne 11.3.2020. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z dotazníku vyplněným žalovaným (č.l.21) soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, má pronájem bytu, uvedl zaměstnavatele. Uvedl celkový měsíční příjem ve výši 23.000 Kč, měsíční úvěrové výdaje – 0, celkové měsíční výdaje 8.550 Kč, počet závislých osob – 0 a počet členů domácnosti s příjmem (kromě něho) – 0. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce poskytne žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7.000 Kč. Po obdržení potvrzení o poskytnutí úvěru bude úvěr poukázán na bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru činí 30 dnů, kdy žalovaný uhradí jednu splátku ve výši 7.000 Kč v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“. Úroková sazba činí 0,9% z vypůjčené částky denně. Smluvní pokuta činí 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení. Podle výpisu z účtu žalobce vyplatil žalovanému částku 7.000 Kč dne 3.11.2020. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 300 Kč dne 5.6.2020, částku 700 Kč dne 18.9.2020 a částku 1.000 Kč dne 19.8.2021. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1.1.2020 do 28.2.2020 soud zjistil, že příjmy žalovaného činila dne 7.1.2020 částka 700 Kč od úřadu práce, dne 10.1.2020 částka 33.390 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 17.1.2020 částka 9.966 Kč od společnosti [právnická osoba] a částka 10.000 Kč od [právnická osoba] s.r.o., dne 10.2.2020 částka 5.000 Kč jako záloha od společnosti [právnická osoba], dne 20.2.2020 částka 14.364 Kč od společnosti [právnická osoba], částka 2.663 Kč od [právnická osoba] s.r.o.. Vedle toho žalovaný získal zápůjčku od společnosti [právnická osoba] ve výši 6.000 Kč dne 6.2.2020 a ve výši 6.900 Kč dne 20.2.2020. Předžalobní upomínkou ze dne 22.4.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 15.707,40 Kč. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla dne 11.3.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Peníze byly převedeny dne 3.11.2020 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9% z vypůjčené částky denně ve lhůtě 30 dnů od obdržení finančních prostředků. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 2.000 Kč (dne 5.6.2020 300 Kč, dne 18.9.2020 700 Kč a dne 19.8.2021 1.000 Kč). Výzvou ze dne 22.4.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 15.707,40 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikat