16 C 6/2023-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.240 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 12.000 Kč od 16.7.2021 do zaplacení a částky 3.936 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému dne 12.2.2021 spotřebitelský úvěr. Strany uzavřeli smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik, která podléhá úpravě směrnice PSD2, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného. Žalobce poskytl žalovanému dne 12.2.2021 úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9% denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 15.7.2021, kdy žalovaný byl povinen žalobci uhradit částku 15.240 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny úvěru a úrok z úvěru v celkové výši 15.240 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce účtuje od 16.7.2021 z částky 12.000 Kč do 9.6.2022 (vydání předžalobní upomínky) ve výši 3.936 Kč. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 9.6.2022, odeslanou dne 11.6.2022. V podání ze dne 9.3.2023 žalobce doplnil, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a dále měsíční náklady žalovaného a současně skutečnost, že žalovaný není ženatý (singl). Současně uvedl, že v domácnosti s žalovaným žije kromě něj ještě další 1 osoba s příjmem. Příjem žalovaného byl ověřen skrze aplikaci Kontomatik. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla provedena řádně. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí aplikace Kontomatil a z kopie žalovaným doloženého občanského a řidičského průkazu. Existence bankovního účtu žalovaného (na který byly zaslány peněžní prostředky) vyplývá z aplikace Kontomatik a z doložených výpisů z účtu žalovaného. Ze služby„ Open banking services“ je možné získat online přístup k informacím o účtu (poskytuje data jako aktuální zůstatek na účtu, datum nejstarší transakce, majitele účtu, každé transakci včetně titulu, odesílajícího/příjemce, datumu, částky a dalších). Z potvrzení o platbě je prokázáno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku 12.000 Kč dne 12.2.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z dotazníku vyplněným žalovaným (č.l.18) soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, žije s rodinou, uvedl zaměstnavatele. Uvedl celkový měsíční příjem ve výši 35.000 Kč, měsíční úvěrové výdaje – 10.000 Kč, celkové měsíční výdaje 15.500 Kč, počet členů domácnosti - 1 a počet členů domácnosti s příjmem (kromě něho) – 0. Dále předložil kopii občanského průkazu a kopii řidičského průkazu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce poskytne žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč. Po obdržení potvrzení o poskytnutí úvěru bude úvěr poukázán na bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru činí 30 dnů, kdy žalovaný uhradí jednu splátku ve výši 15.240 Kč v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“. Úroková sazba činí 0,9% z vypůjčené částky denně. Smluvní pokuta činí 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení. Podle potvrzení o provedené platbě žalobce vyplatil na účet uvedený žalovaným částku 12.000 Kč dne 12.2.2021. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 7.9.2020 do 12.2.2021 soud zjistil, že příjmy žalovaného činila dne 8.9.2020 částka 33.250 Kč, dne 8.10.2020 částka 35.291 Kč, dne 6.11.2020 částka 30.147 Kč, dne 8.12.2020 částka 28.438 Kč a dne 8.1.2021 částka 39.168 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]. Předžalobní upomínkou ze dne 9.6.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 25.029,40 Kč. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla dne 12.2.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč. Peníze byly převedeny dne 12.2.2021 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9% z vypůjčené částky denně ve lhůtě 30 dnů od obdržení finančních prostředků. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný nezaplatil žalobci žádnou částku. Výzvou ze dne 9.6.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 25.029,40 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel