18 C 4/2022-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 920 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2018 (dále jen smlouva“) uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté prostředky ve výši 25 000 Kč poskytnuté v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 600 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 760 Kč počínaje 24.5.2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.7.2019. Žalovaný však své povinnosti dle výše uvedené úvěrové smlouvy neplnil řádně a včas, uhradil pouze 24 680 Kč Poslední platba byla uhrazena 25.7.2019. Žalobkyně požaduje celkovou dlužnou částku ve výši 20 920 Kč s příslušenstvím. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne 17. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a dalšími poplatky do 11. 7. 2019 v 60-ti týdenních splátkách po 760 Kč. 5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, kdy měsíční příjem činil 20 114 Kč, použitelný příjem po odečtení nákladů 8 900 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni své pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 8. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu ze dne 17. 5. 2018, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že předchůdkyni žalobkyně do 11. 7. 2019 poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky v dohodnutých splátkách vrátí, což neučinil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 11. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah na základě uzavřené úvěrové smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně si závazek ze smlouvy řádně splnila, když žalovanému v hotovosti poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svých závazků, vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni kromě jistiny, poplatků a smluvního úroku i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 289 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 837 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 920 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.