18 C 76/2022-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 38 928 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 22. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 30 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem dne 23. 1. 2020. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 545 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2020. Úvěr se úročil ve výši nominální úrokové sazby 86,11 %. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, proto byl úvěr v souladu se Smlouvou zesplatněn k 15. 9. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby úhradu jistiny ve výši 38 928 Kč (včetně smluvní pokuty ve výši 5 115 Kč), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 813 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 86,11 % p.a. z částky 27 487,06 Kč od 17. 9. 2021 do 10. 11. 2021 ve výši 3 448,50 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % p.a. z částky 27 487,06 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2021 dosáhne částky 128 620 Kč. Žalovaná uhradila do zesplatnění částku ve výši 43 320 Kč, po zesplatnění 2 600 Kč ze dne 16.9.2021. I přes upomínky žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 23. 6. 2023. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce u jednání navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání řádné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele na dobu neurčitou s měsíční mzdou 15 364 Kč, prémie až 10 %. 5. Z Hodnocení klienta ze dne 22.1.2020 soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 22 100 Kč, měsíční výdaje žalované činily 6 910 Kč, (z toho životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, rezerva 1 000 Kč). 6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22.1.2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 86,11 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 545 včetně pojištění splatných k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 23.1.2020 žalované vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč. 8. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 12.4.2021, 12.8.2021, 13.9.2021 soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na prodlení s úhradou splátek a na možnost zesplatnění úvěru. 9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 15.9.2021 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 36 413 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 7.2.2022 a podacího archu České pošty ze dne 7.2.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 33 813 Kč s příslušenstvím. 11. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 22. 1. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 545 Kč splatných k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení s úhradou splátek byla žalovaná dle Smlouvy povinna zaplatit sjednanou smluvní pokutu, v daném případě 5 115 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila pracovní smlouvu žalované, měsíční výdaje žalované nebyly ověřeny žádným způsobem a žalobkyně se spokojila pouze s prohlášením žalované. Žalobkyně žalované vyplatila dne 23.1.2020 na bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne 12.7.2021 o délce 65 dnů, k datu 15.9.2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Do data zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 43 320 Kč, po zesplatnění částku ve výši 2 600 Kč, tj. celkem částku ve výši 45 920 Kč. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaná dluh nezaplatila. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, proto smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 18. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU [číslo] a nález FA/SR/SU [číslo] - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního p