18 C 76/2023-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 6. 3. 2008 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč v 53 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2009. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 1 104 Kč, která byla započtena na dlužný souhrnný poplatek. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 11 000 Kč, nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 6 552 Kč a zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 11 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., (dále jen„ [anonymizováno]“), a to s účinností ke dni 1. 7. 2015 [anonymizováno] následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni a to s účinností ke stejnému dni. O jednotlivých převodech pohledávek byl žalovaný vždy vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 6. 3. 2008, na jejím základě se předchůdce žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky a souhrnný poplatek za jejich poskytnutí ve výši 7 656 Kč, celkem tedy 18 656 Kč, bude splácet v pravidelných 53 týdenních splátkách každé ve výši 352 Kč. V této Smlouvě také žalovaný potvrdil převzetí částky 11 000 Kč v hotovosti. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že smlouvu mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a [právnická osoba] a na jejím základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na [právnická osoba], a současně jej vyzvala k úhradě tohoto dluhu. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba] sdělila žalovanému, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 8. 2018. 9. Z výzvy k plnění ze dne 18. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze Smlouvy ve výši 17 552 Kč. 10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 12. Předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, jako smlouvu o půjčce ze dne 6. 3. 2008, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i souhrnný poplatek za jejich poskytnutí ve výši 7 656 Kč, celkem tedy 18 656 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách (53) ve výši 352 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 1 104 Kč, která byla započtena na dlužný poplatek. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 2. 7. 2015 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 6 552 Kč od 6. 3. 2008 do 12. 3. 2009. Přes upomínku žalobkyně ze dne 18. 11. 2022 žalovaný dluh nezaplatil. 13. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 14. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 15. Dle § 658 odst. 1 ObčZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 16. Dle § 517 odst. 1 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení, a dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným na základě platně uzavřené smlouvy o půjčce vznikl závazkový právní vztah na základě platně uzavřené smlouvy o půjčce. Předchůdkyně žalobkyně si své závazky ze Smlouvy řádně plnila. Žalovaný však svým závazkům nedostál, když nesplatil půjčku a souhrnný poplatek řádně a včas, když uhradil toliko částku 1 500 Kč, která byla započtena na část souhrnného poplatku, což je v souladu se pořadím uspokojování nároků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1598/2009). Žalovanému tak ke dni podání žaloby existoval dluh ve výši 11 000 Kč představující dlužnou jistinu poskytnuté půjčky a částky 6 552 Kč představující dosud nesplacenou část souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se úrokem v zákonné výši. Žalobkyně tento zákonný úrok z prolení požaduje od 2. 7. 2015 do zaplacení. Výše sazby úroků z prodlení vyplývá z vyhlášky č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 mezi předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 mezi [právnická osoba] a žalobkyní. 19. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.