24 C 103/2023-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se zavázala mu poskytnout úvěr až do výše limitu 31 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 28 961 Kč, avšak zaplatil jen 21 271 Kč. Jelikož se dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 10. 11. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 16 099,09 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že od žalobkyně si bral pouze dva úvěry, a to na pračku, který již splatil a dále na televizor, který dosud splacen nemá. O úvěrové kartě mu není nic známo. Oba spotřebiče kupoval v [anonymizováno] v Klášterci a oba úvěry s ním vyřizoval pan [příjmení], kterému vždy předložil jen občanský průkaz a výplatní pásku. 3. Z listiny nazvané Kreditní karta [příjmení] [jméno] soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 2. 1. 2018 žalovaný a žalobkyně (smlouvu na prodejně vyhotovil [příjmení] [příjmení]). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše limitu 31 000 Kč s možností opakovaného čerpání prostřednictvím kreditní karty s tím, že první čerpání ve výši 6 668 Kč bude použito na úhradu kupní ceny pračky Haier HW60 -12829. Žalovaný se naproti tomu v případě prvního čerpání zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,6 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 622 Kč a v případě dalších čerpání spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky. 4. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 2. 1. 2018 žalobkyně eviduje čerpání ve výši 6 668 Kč a dále dne 20. 7. 2021 čerpání ve výši 22 293 Kč u [příjmení] [příjmení]. Obě tato čerpání žalovaný potvrdil. Dále zde žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady v celkové výši 21 271 Kč, přičemž poslední splátka na uvedené první čerpání byla splacena 19. 8. 2019. 5. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde si potvrzuje, že před uzavřením smlouvy dne 2. 1. 2018 ověřila bonitu klienta, přičemž vycházela ze mzdy žalovaného ve výši 17 000 Kč, splátek jiným společnostem ve výši 9 000 Kč měsíčně a dále skutečnosti, že žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel v podnájmu. Dále zde žalobkyně potvrdila, že žalovaného lustrovala v různých registrech. 6. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná ve své podstatě o žalobní tvrzení, kde žalobkyně operuje právními zásadami, odkazy na zákonná ustanovení, judikaturou Nejvyššího správního soudu Švédského království atp., nicméně konkrétní údaje o žalovaném zde uvedeny nejsou. 7. Z dopisu ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá jej ke splacení celého úvěru ve výši 19 616,08 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 11. 11. 2022. 8. Z dopisu ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 19 912,04 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 2. 12. 2022. Žalovaný pak potvrdil, že tento dopis obdržel. 9. Z pravidel pro používání karet, rámcové pojistné smlouvy, pojistných podmínek a listiny nazvané správce financí soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 1. 2. 2018 účastníci uzavřeli (za žalobkyni smlouvu sepsal [příjmení] [příjmení]) smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 31 000 Kč s možností opakovaného čerpání prostřednictvím kreditní karty s tím, že první čerpání ve výši 6 668 Kč bude použito na úhradu kupní ceny pračky Haier HW60 -12829. Žalovaný se naproti tomu v případě prvního čerpání zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,6 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 622 Kč a v případě dalších čerpání spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky. Dne 2. 1. 2018 žalovaný čerpal 6 668 Kč a dále dne 20. 7. 2021 čerpal 22 293 Kč u [příjmení] [příjmení] na televizor. Na tento závazek žalovaný zaplatil dohromady 21 271 Kč, přičemž poslední splátka na uvedené první čerpání byla splacena 19. 8. 2019. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 10. 11. 2022 a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným 2. 12. 2022, a to do sedmi dnů. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni poskytl výplatní pásku a občanský průkaz. 11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému