28 C 292/2022-74 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 17 153,19 Kč s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizována čtyři slova] podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou na základě její žádosti ze dne 12. 2. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jíž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr téhož čísla s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované z údajů, které bance poskytla. Ty byly kontrolovány v interních a externích databázích, zejm. bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů klienta. Banka splnila svou smluvní povinnosti a dne 12. 2. 2019 zaslala na účet zprostředkovatele částku úvěru ve výši 16 049 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách sjednaných dle smlouvy. Svou povinnost však řádně neplnila a dostala se s úhradou splátek do prodlení. Od data prodlení jí proto banka účtovala poplatky dle Sazebníku a úrok z úvěru ve výši 22,68 %. Ke dni 30. 4. 2022 pak banka prohlásila úvěr za splatný. Dlužná částka ve výši 17 153,19 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 15 965,61 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 188,08 Kč a pojistného ve výši 399,50 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 586,92 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek Smlouvy vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny na bázi (výše jistiny) * (úroková sazba 22,68 % ročně) / 360 * počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Pohledávku za žalovanou postoupil původní věřitel smlouvou ze dne 17. 5. 2022 žalobkyni. Ta žalovanou o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby písemně upomínala, žalovaná však na výzvu k placení nereagovala. 2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 17. 1. 2023, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Z etického kodexu skupiny [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že upravuje pravidla jednání zaměstnanců skupiny [anonymizována dvě slova] jak ve vztahu ke klientům, tak interně v rámci skupiny [anonymizována dvě slova]. 6. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] uzavřené mezi bankou a žalovanou bylo zjištěno, že banka vyjádřila připravenost poskytovat na jejím základě v rozsahu dle aktuální nabídky bankovní produkty a služby zveřejněné na internetových stránkách [webová adresa], zj. klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný účet, spořící účet, platební služby, debetní kartu aj. Smlouva byla podepsána zástupcem banky a žalovanou dne 12. 2. 2019. 7. Dle žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] adresovala žalovaná bance žádost o poskytnutí revolvingového úvěru, v níž uvedla, že žije od roku 2019 v nájemním bytě na adrese svého trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], žije s druhem, je zaměstnána jako dělnice u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 55 000 Kč Náklady na bydlení činí 4 500 Kč. V kolonkách pro další pravidelné výdaje jako výživné, náklady na telefon, internet, životní pojištění, finanční závazky k jiným subjektům je uvedeno 0 Kč. V podmínkách revolvingového úvěru bylo sjednáno, že aktuální úvěrový rámec činí 35 000 Kč, výše prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce je stanovena na 16 049 Kč, výše měsíční splátky (vč. případného pojištění) je stanovena na min. 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek a splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Splatnost byla stanovena na 17. den v měsíci bankovním převodem. RPSN byla určena na 30,28 %, základní roční úroková sazba na 22,68 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 kč, výše měsíční úhrady za pojištění na 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Termín dodání úvěru byl stanoven na 12. 2. 2019. Za prodlení s úhradou dospělé splátky byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náklady spojené s vymáhání splatného závazky byly sjednány ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky byl sjednán na 100 Kč. Žalovaná žádost podepsala dne 12. 2. 2019. Podpis zprostředkovatele úvěru na smlouvě chybí. 8. Z přípisu ze dne 13. 2. 2019 bylo zjištěno, že banka žalované sdělila, že její žádost o revolvingový úvěr ([příjmení] kredit) ze dne 12. 2. 2019 (nákup zboží na splátky/úvěrová karta) schválila a zopakovala základní informace o poskytnutém úvěru: číslo úvěrového účtu [číslo], úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, roční úroková sazba 22,68 %, RPSN 28,99 %, pojištění 5,99 % ze splátky úvěru, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč, úhrada měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci, úhrada bezúročného období vždy k 25. dni v měsíci a bankovní spojení. 9. Ze všeobecných obchodních podmínek plyne, že jsou jimi regulovány základní vztahy mezi bankou a klientem vyplývající z úvěrových smluv. 10. Z dopisu ze dne 8. 4. 2019 adresovaného bankou žalované se podává, že banka žalovanou požádala o pozornost při zadávání správného variabilního symbolu. 11. Z přehledu transakcí k úvěru [číslo] je zřejmé, že z úvěrového účtu bylo postupnými výběry či transakcemi za období od 11. 2. 2019 dne 16. 3. 2022 vyčerpáno celkem 48 116,80 Kč a za totéž období bylo na úvěrový účet uhrazeno nejméně 56 048 Kč. 12. Z předdotazů k rodnému číslu žalované bylo zjištěno, že dne 12. 2. 2019 byl učiněn„ předdotaz“, jehož výsledkem bylo zjištění, že klient je v Solusu s příznakem„ Z“, stav v Solusu trvá od 31. 10. 2018. Dotazy pro ICO zadány nebyly. 13. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2022 uzavřela banka jako postupitel se žalobkyní jako postupníkem písemnou smlouvu, jíž pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. 14. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že doporučená zásilka adresovaná žalované byla předána k poštovní přepravě dne 23. 5. 2022 15. Z dalšího poštovního podacího archu vyplývá, že doporučená zásilka adresovaná žalované byla předána k poštovní přepravě dne 31. 5. 2022. 16. Z potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení je zřejmé, že banka jako postupitel dne 18. 5. 2022 písemně potvrdila, že jí byla celková výše úplaty za postoupení všech pohledávek připsána na bankovní účet postupitele ke dni 17. 5. 2022. 17. Neboť si jednotlivá shora uvedená skutková zjištění vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje na skutkový závěr ve věci. 18. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: 19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále i„ ZSÚ“) vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 22. Ze závěrů dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB, jež jsou soudu známy z úřední či