31 C 157/2023-88 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 29 644 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 8. 4. 2022 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž jen 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalované, neboť částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, což však žalovaná řádně a včas neučinila, neboť dosud splatila jen 9 400 Kč, a proto žalobkyně kromě zbývající jistiny (23 965 Kč) a dlužných úroků (1 203 Kč) uplatnila i smluvní pokuty v celkové výši 4 076 Kč a náklady na upomínání ve výši 400 Kč.2. Žalovaná při jednání dne 28. 8. 2023, ze kterého se žalobkyně omluvila, k žalobě uvedla, že předmětný úvěr s žalobkyní uzavírala a rovněž obdržela na svůj účet částku 27 500 Kč. Při uzavírání úvěru dokládala výplatní pásky a kopie svých osobních dokladů. Žádné doklady ke svým výdajům nepředkládala, nikdo to po ní nepožadoval. Stejně tak po ní nikdo nepožadoval sdělení, zda splácí ještě jiné úvěry, přičemž již v době před uzavřením úvěru v této věci, splácela úvěr u , právnická osoba, v celkové výši 502 000 Kč, s měsíčními splátkami 7 100 Kč. V dané době měla běžný účet u , právnická osoba, , na který byla připsána částka z čerpaného úvěru. Výpisy z účtu po ní nikdo nepožadoval. V dané době sestávaly její pravidelné výdaje z příspěvků do fondu oprav SVJ, včetně záloh na teplo a TUV v celkové výši 6 100 Kč a zálohy na plyn 250 Kč a elektřinu asi 1 000 Kč. Konečné rozhodnutí ponechala na uvážení soudu s tím, že požádala o možnost uhradit žalobkyni přiznanou částku v pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 4. 2022, jejíž součástí byly i obchodní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla, jakožto registrovaný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů, žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, ze kterého dle potvrzení o provedení transakce žalovaná obdržela na svůj účet 27 500 Kč a zbývající 2 500 Kč byly převedeny na účet zprostředkovatele úvěru. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaná uvedla příjmy ve výši 20 000 Kč, což odpovídá i průměru dle výplatních pásek žalované, a výdaje na vlastní bydlení ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobkyně počítala s normativními náklady na bydlení 5 052 Kč, s životním minimem při žalovanou a dvě vyživované osoby 9 250 Kč a s nezabavitelnou částkou 9 302 Kč. Jiné závazky z úvěrů neměla žalovaná splácet žádné, což žalovaná popřela s tím, že měla úvěr u , právnická osoba, , přičemž žalobkyně výpis z registrů BRKI a NRKI k závazkům žalované nedoložila. Výše mzdy je doložena výplatními páskami žalované. Poskytnutý úvěr měl být dle předpisu úhrad zaplacen ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Dle listiny „Bonita smlouvy“ žalovaná uhradila 9 400 Kč. Žalobkyně kvůli prodlení žalované se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2023, která byla žalované odeslána téhož dne.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 8. 4. 2022 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 27 500 Kč, ze které žalovaná dosud splatila 9 400 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala výdaje a závazky žalované.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, resp. 27 500 Kč po odečtení provize zprostředkovatele, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje a další závazky žalované. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně kromě výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku blíže závazky žalované, která ostatně sama při jednání soudu přiznala, nezkoumala (např. nahlédnutím do registru bankovních a nebankovních klientských informací) a následně případná zjištění přezkoumatelným způsobem nezohlednila při prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně také nepožadovala po žalované výpisy z jejího účtu, přičemž z úplného výpisu mohla zjistit i její výdaje, které však doložit nepožadovala. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhu. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních pokut a dalších sjednaných sankčních plateb – skrytých smluvních pokut, ať už byly žalobkyní nazvány jakkoliv (např. náklady na vymáhání). Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 27 500 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila 9 400 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 18 100 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 8. 2023, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 4. 8. 2023 byla žalovaná v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 26. 2. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 18 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 11 544 Kč včetně souvisejícího příslušenství (přesahujícího přiznanou výši) žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.