31 C 241/2023-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 103 822 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému v částce 93 998,06 Kč poskytla dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 1. 8. 2021 (na nákup vozidla), který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných 84 měsíčních splátkách po 2 109 Kč, což však neudělal, neboť celkově uhradil jen 2 109 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 23. 10. 2023, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně a její zástupce se omluvili), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. Podle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 8. 2021 (včetně sazebníku) žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 96 818 Kč na nákup vozidla Škoda Octavia s pořizovací cenou 98 998 Kč, takže na ni žalovaný přímo uhradil 5 000 Kč Smlouvu za žalobkyni uzavřela spol. [anonymizována dvě slova] a.s, jako prodejce vozidla, přičemž její oprávnění uzavřít za žalobkyni úvěrovou smlouvu doloženo nebylo. Prodejci byla dle výpisu z účtu dne 20. 8. 2021 žalobkyní zaslána částka 93 998,06 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 2 109 Kč. Dopisem ze dne 1. 3. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému odstoupení od smlouvy a předžalobní upomínku. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud z dalších provedených důkazů neučinil pro své rozhodnutí žádná další relevantní skutková zjištění. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že přestože mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva o úvěru, žalobkyně dne 20. 8. 2021 uhradila za žalovanou část kupní ceny vozidla ve výši 93 998,06 Kč, ze které žalovaná dosud celkově splatila 2 109 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně neprokázala, že prodejce vozidla měl zmocnění k takovému právnímu jednání, ze které tak mohl být zavázán jen prodejce, který překročil své oprávnění. Žalobkyně nicméně prokázala, že za žalovanou zaplatila část kupní ceny ve výši 93 998,06 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění za jiného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud celkově splatila 2 109 Kč, takže žalované zbývá vydat bezdůvodné obohacení v částce 91 889,06 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 5. 10. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 6. 10. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 91 889,06 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 697 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 52 % z celkové náhrady nákladů žalobkyně ve výši 18 647,20 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 103 822 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 120 Kč ve výši 2 335,20 Kč. Přiznaná část nákladů řízení vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) v rozsahu 76 % (výrok I.) a úspěchu žalované v rozsahu 24 % (výrok II.)