31 C 257/2023-60 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 852 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku vlastníka motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ povinné ručení“). Žalovaná jako vlastník neměla sjednané povinné ručení k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], a to od 10. 11. 2019 do 31. 3. 2020, tj. 143 dní a dále od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020, tj. 153 dní, a k osobnímu vozidlu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka] od 16. 9. 2019 do 31. 12. 2019, tj. 107 dní, a od 1. 1. 2020 do 7. 9. 2020, tj. 251 dní. Žalobkyně ji proto vyzvala k zaplacení příspěvků ve výši 6 721 Kč, 3 210 Kč, 7 530 Kč a 7 191 Kč a dále 4 poplatků spojených s vymáháním příspěvků ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč), na které žalovaná dosud nic neuhradila. 2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 9. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Žalovaná byla ve výše uvedených období vlastníkem vozidla Chevrolet Spark, [registrační značka], přičemž neměla v obdobích od 16. 9. 2019 do 31. 12. 2019 a od 1. 1. 2020 do 7. 9. 2020, tj. celkem 358 dní, k tomuto vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení), a proto ji žalobkyně vyzvala k zaplacení příspěvků do garančního fondu ve výši 3 210 Kč a 7 530 Kč a kromě toho i k zaplacení dvou poplatků za náhradu nákladů na uplatnění nároku ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Naproti tomu žalobkyně nedoložila a tudíž neprokázala, že by žalovaná byla v žalobě vymezené době vlastníkem nebo provozovatelem dalšího vozidla Škoda Fabia, [registrační značka]. K prokázání svého tvrzení o vlastnickém právu žalované k tomuto vozidlu žalobkyně předložila kupní smlouvu ze dne 25. 8. 2019, kterou však žalovaná koupila vozidlo Škoda Fabia, [registrační značka], která má kromě [registrační značka] odlišné identifikační číslo karosérie VIN, takže se zjevně jedná o jiné vozidlo, než které je označeno v podané žalobě. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazních návrhů. 3. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Ohledně vozidla Chevrolet Spark, [registrační značka], žalobkyně prokázala vlastnického právo žalované a také skutečnost, že k němu žalovaná neměla ve výše uvedeném obodboí po dobu 358 dní sjednáno pojištění dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), a proto měla dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit žalobkyni příspěvky vypočtené dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tj. celkem 10 740 Kč (358 dní x 30 Kč). Protože příspěvek nezaplatil, byl po výzvě žalobkyně povinen uhradit i náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj celkový dluh ve výši 11 340 Kč řádně nezaplatila, soud žalobě ve výroku I. rozsudku ve vztahu k tomuto nároku vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle § 1968 o. z. ode dne následujícího po splatnosti příspěvků. Naproti tomu žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o vlastnickém právu žalované k druhému vozidlu Škoda Fabia, [registrační značka], takže nezbývá než uzavřít, že ve vztahu k tomuto není ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti, žalovaná v projednávané věci pasivně legitimována. Žalobkyně tak nedoložila existenci právního důvodu pro přiznání zbytku žalované částky 14 512 Kč s příslušenstvím, a proto soud s odkazem na shora uvedené skutečnosti ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 4. Přestože byla žalovaná ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.