31 C 29/2023 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 67 283,24 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 25. 5. 2021 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 1 436 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, neboť celkově uhradil splátky jen ve výši 13 536,94 Kč. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 28. 9. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci se konala ústní jednání dne 31. 7. 2023 a 20. 9. 2023 (odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 27. 9. 2023), k němuž se žalovaný nedostavil, a proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.4. Na základě žádosti žalovaného uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 25. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky, ceník a sazebník, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně s tím, že žalovaný jej měl splatit 84 měsíčními splátkami ve výši 1 436 Kč. V žádosti o úvěr a návrhu na poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjem 25 000 Kč měsíčně s tím, že žije ve vlastním bytě/domě s náklady na bydlení 3 500 Kč a výdaji na pojištění 500 Kč a s dalšími výdaji domácnosti ve výši 4 000 Kč. V závazcích byl uveden jen jeden u žalobkyně ve výši 151 549,17 Kč, takže žalovaný zjevně překročil schválený úvěrový limit 150 000 Kč u jiného (revolvingového) úvěru, který mu žalobkyně poskytla. Čerpání částky 70 000 Kč z úvěru na účet žalovaného dne 25. 5. 2021 je doloženo částečným bankovním výpisem z běžného účtu žalovaného, ze kterého dále vyplývá, že značnou část jeho příchozích plateb činí čerpané úvěry (viz např. 150 000 Kč dne 3. 5. 2021) a přesuny na hráčských účtech žalovaného, který se pravidelně přes různé platformy účastnil hazardních her, přičemž po odečtení čerpaných úvěrů by byly jeho zůstatky na účtu v hlubokém záporu v řádu desítek tisíc Kč. Žalovaný dosud splatil celkovou částku 13 536,94 Kč. Dopisem ze dne 10. 8. 2022 žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila. Dopisem ze dne 10. 11. 2022 (odeslaným téhož dne) právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění, neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další pro posuzovanou věc relevantní zjištění.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 25. 5. 2021 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč, ze které žalovaný dosud splatil 13 536,94 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 70 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedoložila řádné zkoumání celkových příjmů žalovaného a dále také jeho výdajů, které dle výpisu z jeho účtu byly zjevně vyšší, než s jakými operovala žalobkyně (3 500 Kč na vlastní bydlení ani nebylo doloženo, přičemž lze důvodně pochybovat o reálnosti takto nízké částky stejně jako ostatních nedoložených výdajů), o čemž svědčí i záporný zůstatek na jeho běžném účtu, pokud by nebyly zohledněny čerpané úvěry. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Ať už žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, či je vůbec nevyžadovala, v každém případě neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 70 000 Kč, ze které žalovaný vrátil pouze 13 536,94 Kč, a proto mu s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) ve výši 56 463,06 Kč, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 10. 7. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 11. 7. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 56 463,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 639 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 22 % z celkové náhrady nákladů žalobkyně ve výši 25 631,88 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 365 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 283,24 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.(příprava převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednom jednání, když druhé jednání a doplňující písemná podání soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady, neboť všechny skutečnosti v nich řešené mohly a měly být zahrnuty už v podané žalobě). včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za promeškaný čas k jednomu jednání (4 x 100 Kč za 4 půlhodiny), cestovného 1 522,38 Kč za cestu z Prahy do Chomutova a zpět (220 km) vozem Hundai s ko