31 C 300/2023-82 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 10 890,92 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou na základě její žádosti dne 14. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 12 598 Kč, a to i poskytnutím finančních prostředků na účet zprostředkovatele dne 14. 9. 2020. Žalovaná se zavázala úvěr sjednaným způsobem splatit, což však řádně neučinila, neboť dosud splatila jen 6 146 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil (zástupce žalobkyně se omluvil), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Dle žádosti o úvěr [číslo] byla po schválení žádosti dopisem ze dne 24. 8. 2021 mezi předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na nákup zboží (nábytku) ve výši 12 598 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Čerpání úvěru žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu žalované, který je sestavenou tabulkou s přehledem transakcí, dle něhož dne 14. 9. 2020 měl být dle popisu a připojených vysvětlivek„ FIN. VE PROSP. PJC 12 589,00+“ úvěr čerpán prostřednictvím bankomatu, v prodejním místě nebo v pobočkách [právnická osoba] Tato tabulka neobsahuje žádné číslo účtu ani označení majitelů účtů, natož údaje o tom, kdo, z jakého účtu a důvodu a za co přesně, poslal komu na účet, jakou částku a v jaké měně, přičemž nelze přehlédnout zjevnou kontradikci vysvětlivek v úvěrovém výpisu a obsahem úvěrové smlouvy. Žalobkyní předložené listiny z hlediska svého (kusého) obsahu nejsou důkazy o provedení bankovního převodu finančních prostředků mezi bankovními účty ve smyslu § 146 a § 147 zák. č. 370/2017 Sb. o platebním styku. Žalobkyní tvrzené čerpaní tak soud nepovažoval za prokázané, přičemž svou, byť omluvenou, absencí při jednání se žalobkyně a její právní zástupce vzdali možnosti být poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů ohledně prokázání čerpání úvěru. Kromě toho žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně komplexně zkoumala úvěruschopnost žalované, když v podstatě bez dalšího vycházela z údajů, které žalovaná uvedla do žádosti o úvěr, přičemž už jen samotná výše celkových výdajů domácnosti žalované bydlící v nájemním bydlení ve výši 4 600 Kč vzbuzuje zjevné pochybnosti o reálnosti takto nízké částky, nehledě na ničím nedoložené příjmy žalované 7 600 Kč a další blíže neurčené celkové příjmy domácnosti žalované ve výši 24 500 Kč. Není tak z ničeho zřejmé, zda a jak byly údaje ověřovány a jak se tato ověřená zjištění promítla do procesu hodnocení žalované, tedy jakým konkrétním způsobem a na základě čeho předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně předávacího protokolu a potvrzení o přijetí úplaty byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni, což dále potvrzuje i seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění neučinil soud z ostatních provedených důkazů žádná relevantní zjištění. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně předloženými důkazy sice prokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně tvrzené finanční prostředky přímo žalované eventuálně prodejci ([právnická osoba]), u kterého měla nakupovat zboží, skutečně poskytla, eventuálně kdy a jak, neboť z žádného důkazů ani nevyplývá, zda a případně jaké konkrétní zboží kupovala. Kromě toho žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech a výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně předchůdkyně žalobkyně vycházela při ověřování závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je její povinností dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Předchůdkyně žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru tak je od počátku neplatná a žalovaná tak nebyla povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani k tvrzení o poskytnutí jakékoliv částky žalované či plnění za ní třetí osobě, a proto nemá soud ani za prokázané, že by žalobkyně měla právní důvod pro zaplacení (byť jen části) žalované částky (např. z titulu bezdůvodného obohacení). Žalobkyně tak neprokázala existenci právního titulu pro přiznání žalované částky. Soud proto žalobu ve výroku I. v celém rozsahu zamítl. 8. Přestože byla žalovaná ve věci úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.