31 C 334/2022-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 96 581,52 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 29. 7. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 3 200 Kč, což žalovaná řádně a včas neudělal, a proto úvěr ke dni 30. 5. 2022 zesplatněn. Požadovaná částka sestává z jistiny 94 581,52 Kč, nákladů na vymáhání 500 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. Žalovaná celkem žalobkyni splatila 16 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání na den 20. 3. 2023 se nedostavila. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou ze dne 29. 7. 2021, jejíž součástí byly úvěrové podmínky, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 22,42 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 3 200 Kč. Dle potvrzení banky byla částka 100 000 Kč žalobkyní zaslána na účet žalované dne 2. 8. 2021, což vyplývá i z výpisu čerpání a splátek, dle kterého žalovaná celkem splatila částku 16 500 Kč. Podle dokumentu ověření bonity klienta vycházela před uzavřením smlouvy žalobkyně z příjmu žalované z důchodu ve výši 14 065 Kč měsíčně, který byl doložen i oznámením ČSSZ o výši důchodu žalované. Ohledně výdajů bylo zjištěno, že je vdovou a že bydlela v družstevním bytě a splácela další závazky ve výši 8 900 Kč měsíčně, které byly v úvěrové kartě vedeny jako výdaje domácnosti. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 4 523 Kč. Z výpisu z účtu žalované za červen 2021 vyplývá záporný počáteční zůstatek – 140 Kč a záporný konečný zůstatek – 105,06 Kč. Dopisem ze dne 30. 5. 2022 byla žalovaná kvůli prodlení s placením vyzvána ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 17. 6. 2022 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 20. 6. 2022) byla žalovaná vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. Z rámcové pojistné smlouvy nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti. 3. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy částku 100 000 Kč, přičemž žalobkyně komplexněji nezkoumala poměry žalované a její možnosti poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná dosud splatila částku 16 500 Kč. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 6. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalované a mimo to i řádně nevyhodnotila poměr i těch příjmů a výdajů, které se jí zjistit podařilo. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně k tomu doložila doklady jen k příjmu, nikoliv však k výdajům, u kterých bez zjevného důvodu vycházela jen z normativní výše navzdory tomu, že záporný zůstatek na bankovním účtu žalované mohl a měl vzbuzovat pochybnosti o její finanční situaci a tím i její bonitě pro případné budoucí splácení úvěru. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Žalobkyně přitom měla možnost poměry žalované ověřit z výpisů z jejího bankovního účtu za delší období, než jeden měsíc, nebo z evidenčního listu k družstevnímu bytu žalované, SIPO plateb apod. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla na účet vyplacena částka 100 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 16 500 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 83 500 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plněním z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného, což bylo dne 14. 2. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 15. 2. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 83 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně z celého předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu ve výroku I. v rozsahu 68 % a úspěchem žalované v rozsahu 32 % ve výroku II.), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 229 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 36 % z jejich celkové výše 31 192 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 830 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 581,52 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., jelikož se zástupce žalobkyně téhož dne účastnil celkem 3 jednání u zdejšího soudu tak z 1/3 cestovného za ce