31 C 348/2022-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit do 15. 11. 2020 spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč, což řádně a včas neučinila, když dosud nic neuhradila. Žalobkyně vůči žalovanému uplatnila i smluvní pokutu za prodlení ve výši 5 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 3. 8. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků, přičemž telefonickou omluvu (bez žádosti o odročení) žalovaného (5 min před začátkem jednání), že se nemůže k jednání dostavit, protože mu ujel autobus, nepovažoval soud za důvodnou. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 11. 2020 ve znění jejích dodatků (na č.l. 22-26), jejichž součástí byly obchodní podmínky, se žalobkyně zavázala žalovanému v souhrnu poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené finanční prostředky vrátit do 5. 11. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Tato smlouva je podepsána pouze zástupci žalobkyně, nikoliv žalovaným. Dle oznámení o provedení příkazů k úhradě zaslala žalobkyně v dnech 5.11 až 6. 11. 2020 žalovanému na účet uvedený ve smlouvě celkem 6 plateb (2 x 1 000 Kč a 4 x 2 000 Kč) v celkové výši 10 000 Kč. Žalobkyně vystavila žalovanému upomínky k zaplacení dluhu, nicméně žalobkyně neprokázala, že by tyto dopisy žalovanému odeslala, což prokázala pouze u předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2022. 4. Po skutkové stránce tak soud učinil závěr, že z provedených důkazů nevyplývá uzavření smlouvy mezi žalobkyní a (právě) žalovaným ani případné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Naproti tomu žalobkyně prokázala zaslání plateb v celkové výši 10 000 Kč na účet žalovaného. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena konkrétně s žalovaným jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít. Nad rámec toho ani žalobkyně řádně netvrdila, natož aby prokázala řádně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalovanému ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky a smluvní pokutu. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému na účet uvedený ve smlouvě celkově odeslala částku 10 000 Kč. Protože pro přijetí této platby neměl z důvodu absence platně uzavřené smlouvy žalovaný právní důvod, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení, které byl podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 1. 3. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 2. 3. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 16. 11. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl. 8. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.