34 C 411/2021-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 43 294 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 11. 5. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 40 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 24. 5. 2016. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 384 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2016. Úvěr se úročil RPSN sazbou 159,58 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 26. 7. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 43 024,99 Kč, smluvní pokuty ve výši 270 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 294 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, dlužný úrok za poskytnutí úvěru z částky 39 844,77 Kč ve výši 99,25 % ročně z částky 39 844,77 Kč od 28. 7.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částku 194 918 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 43 024,99 Kč denně od 28. 7. 2021 do zaplacení, když je požadována pouze částka 20 000 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 24. 1. 2023. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru na č.l. 4-5 soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 23. 5. 2016, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 48 měsíčních splátek každé ve výši 3 384 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] RPSN dle Smlouvy činilo 159,58 %; 6. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 6-6 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že z její strany došlo ke schválení úvěru v hodnotě 40 000 Kč; 7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021 včetně podacího archu na č.l. 8 a č.l. 25 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení; 8. Z karty klienta na č.l. 9 soud zjistil, že výše úvěru činila 40 000 Kč, ze strany žalovaného bylo celkem uhrazeno 7 975,01 Kč; 9. Z oznámení ze dne 26. 7. 2021 na č.l. 10 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy; 10. Z pracovní smlouvy žalovaného na č.l. 14-15 soud zjistil, že žalovaný pracoval u společnosti [právnická osoba] ve znění jejích dodatků [číslo] [číslo] na pozici operátor ve výrobě na dobu neurčitou s měsíční mzdou 26 900 Kč; 11. Z výplatní pásky žalovaného na č.l. 16-16 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za měsíc duben 2016 činila 23 516 Kč a za březen 2016 činila 24 951 Kč; 12. Z hodnocení klienta na č.l. 17-17 soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 24 000 Kč, který mu měl plynout ze zaměstnání u [právnická osoba] Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka 3 800 Kč, splátky jiných úvěru 495 Kč, nájemné inkaso a doprava 4 000 Kč, celkem výdaje tedy 8 296 Kč, volné zdroje pak činily částku 15 704 Kč měsíčně; 13. Z dokladu o provedené platbě na č.l. 21 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet uvedený žalovaným ve Smlouvě dne 24. 5. 2016 částku 40 000 Kč; 14. Z prohlášení o splnění informační povinnosti na č.l. 22 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že uzavřel rozhodčí smlouvu; 15. Ze scoringu klienta na č.l. 23 soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen skórem 16, tedy jako že klientova smlouva je špatná (negativní příznak); 16. Z výpisu z registru SOLUS na č.l. 24 soud zjistil, že žalovaný měl k 11. 5. 2016 dlužné 4 splátky ve výši 1 982 Kč za telekomunikační poplatky, služby elektronických komunikací; 17. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 18. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 19. Dne 23. 5. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 48 měsíčních splátek každé ve výši 3 384 Kč RPSN činila 159,58 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 5. 2016 částku 40 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalovaného činil za měsíc duben 2016 částku 23 516 Kč a za březen 2016 částku 24 951 Kč ze zaměstnání. Měsíční náklady žalovaného pak měly být 8 296 Kč. Soud však shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného jako velmi neurčitě formulovou, žalobkyně sice správně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 24 000 Kč, což bylo doloženo podklady, ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalovaného, které se však jeví jako podhodnocené. Soud považuje zejména za velmi podhodnocenou částku měsíčních nákladů žalovaného a jeho manželky měsíčně celkem 3 800 Kč uvážíme-li, že tato částka by měla odpovídat měsíčním nákladům dvou dospělých osob, včetně nákladů na ošacení, léky, telekomunikační služby atd. Stejně tak se jeví jako silně podhodnocená částka měsíčních nákladů na bydlení, včetně záloh na energie, vodné a stočné atd. (inkaso) a dopravu 4 000 Kč Tyto závěry o nesprávných tvrzeních žalovaného podporuje i skutečnost, že osoba s měsíčně disponibilní částkou 15 704 Kč dlužila splátky za telekomunikační služby ve výši 1 982 Kč a potřebovala si půjčit částku 40 000 Kč, tedy objem disponibilních prostředků za necelé tři měsíce, se splátkami na 48 měsíců při RPSN 159,58 %. Žalobkyně skrze svou zástupkyni vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 11. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně. 20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 22. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. 24. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 25. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 26. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému dne 24. 5. 2016 finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr však zcela nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 27. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a F