7 C 26/2023-82 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 14 708 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky za dobu výše uvedenou v celkové výši 1 950 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela jako pojistitel s účinností od 1. 3. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo“ životní pojištění [anonymizována dvě slova]“. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 1. 11. 2020 do 1. 3. 2021, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela jako pojistitel s účinností od 1. 3. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo“ životní pojištění [anonymizována dvě slova]“. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 1. 11. 2020 do 1. 3. 2021, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. 2. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (doručeno fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou o životním pojištění [anonymizováno] podle sazby [anonymizována dvě slova], číslo pojistné smlouvy [číslo], uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována včetně Přehledu poplatků a parametrů pojištění pro sazbu [anonymizována dvě slova] platného od 19. 12. 2018, Modelace životního pojištění [anonymizováno] a Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 7. 2019. Žalovaný se v této smlouvě uzavřené dne 13. 2. 2018 s počátkem pojištění dne 1. 3. 2018, zavázal hradit pojistné ve výši 690 Kč měsíčně, konec pojištění byl sjednán na kalendářní rok, v němž se žalovaný dožije 80 let věku. K tomu žalobkyně doložila Záznam z jednání ze dne 13. 2. 2018, dále upomínku ze dne 20. 8. 2018, dále ze dne 24. 10. 2018, následně ze dne 27. 12. 2018, 25. 2. 2019, 22. 7. 2019 a ze dne 14. 12. 2020 s upozorněním na možnost zániku pojištění, a dále oznámení o zániku pojištění ze dne 10. 3. 2021, v němž žalovaného upozorňuje, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou dne 13. 2. 2018 z důvodu nezaplacení pojistného zaniklo, a to uplynutím dne 28. 2. 2021. Dále soud provedl důkaz pojistnou smlouvou o životním pojištění [anonymizováno] podle sazby [anonymizována dvě slova], číslo pojistné smlouvy [číslo], uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována včetně Přehledu poplatků a parametrů pojištění pro sazbu [anonymizována dvě slova] platného od 19. 12. 2018, Modelace životního pojištění [anonymizováno] a Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 7. 2019. Žalovaný se v této smlouvě uzavřené dne 13. 2. 2018 s počátkem pojištění dne 1. 3. 2018, zavázal hradit pojistné ve výši 3 162 Kč měsíčně, konec pojištění byl sjednán na kalendářní rok, v němž se žalovaný dožije 80 let věku. K tomu žalobkyně doložila Záznam z jednání ze dne 13. 2. 2018, dále upomínku ze dne 25. 2. 2019, 14. 8. 2018, 21. 5. 2018, 9. 3. 2021, 6. 4. 2021, 22. 7. 2019, s upozorněním na možnost zániku pojištění, a dále oznámení o zániku pojištění ze dne 9. 3. 2021, v němž žalovaného upozorňuje, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou dne 13. 2. 2018 z důvodu nezaplacení pojistného zaniklo, a to uplynutím dne 28. 2. 2021. Žalobkyně rovněž předložila předžalobní upomínku ze dne 17. 12. 2021 adresovanou žalovanému včetně poštovního archu svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila vyúčtování pojistné smlouvy [číslo] z něhož vyplývá, že celková dlužná částka činí 3 410 Kč, přičemž tato částka sestává z dlužného pojistného ve výši 2 760 Kč storno poplatku ve výši 350 Kč a nákladů za vymáhání v částce 300 Kč a poplatku za předčasné ukončení smlouvy v částce 350 Kč. Dále žalobkyně předložila vyúčtování pojistné smlouvy [číslo] z něhož vyplývá, že celková dlužná částka činí 11 298 Kč, přičemž tato částka sestává z dlužného pojistného ve výši 10 648 Kč storno poplatku ve výši 350 Kč a nákladů za vymáhání v částce 300 Kč. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. 5. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byly uzavřeny písemně výše specifikované pojistné smlouvy. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistné smlouvy zanikly. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí a prokazuje na základě doručení výzvy shora uvedené (§ 2804 občanského zákoníku). Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 občanského zákoníku), za období od 1. 11. 2020 do 1. 3. 2021, tedy 4 měsíců (dle pojistné smlouvy [číslo] částka 690 Kč měsíčně), za shora uvedené období tudíž ve výši 2 760 Kč (690 Kč x 4 měsíce), (dle pojistné smlouvy [číslo] částka 3 162 Kč měsíčně), za shora uvedené období tudíž ve výši 12 648 Kč (3 162 Kč x 4 měsíce). Žaloba na dlužné pojistné ve výši 2 760 Kč, resp. 10 648 Kč je tedy jednoznačně důvodná. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně požaduje úhradu storno poplatku ve výši 2 x 350 Kč, a dále nákladů za vymáhání ve výši 2 x 300 Kč. Ač je daná povinnost žalovaného nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě poplatek (předčasné ukončení smlouvy) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu v rozsahu 1 300 Kč zamítl včetně odpovídající části příslušenství. 7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na str