7 C 3/2023-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 16 727,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 14. 2. 2002 uzavřela společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) se žalovaným smlouvu o [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované zřízen a veden bankovní účet, dále byl žalovanému rovněž poskytnut kontokorentní úvěr [anonymizováno], který žalovanému umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 0 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 16. 7. 2004 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 18 727,78 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což společnost [právnická osoba] písemně oznámila žalovanému včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto byl úvěr prohlášen dopisem ze dne 16. 7. 2004 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zapsaným doporučeně dne 17. 7. 2019. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 727,78 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 16 727,78 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 30 % ročně z částky 16 727,78 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena. 2. V podání došlém soudu dne 13. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 26. 2. 2002, kdy žalovaný žádal banku o úvěrový rámce k běžnému účtu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný bance doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 2. 2002, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný byl od 11/ 2001 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník ve společnosti V [anonymizována dvě slova] s r.o., výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 9 424 Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky a žalovaný nebyl ve zkušební době e nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný v žádosti uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 9 424 Kč, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec [anonymizováno] k běžnému účtu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva o úvěru ze dne 26. 2. 2002 byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Na základě dodatku ke Smlouvě byl úvěrový limit k běžnému účtu žalovaného ke dni 14. 6. 2002 navýšen na částku 18 000 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil a banka využila své oprávnění a dopisem ze dne 16. 7. 2004 žalovaného informovala o zrušení povoleného debetu na běžném účtu a převedení debetního zůstatku z běžného účtu žalovaného ve výši 18 727,78 Kč na zvláštní úvěrový účet [bankovní účet]. Žalovaný na poskytnutý úvěru uhradil pouze 2 000 Kč (dne 17. 12. 2004 - 1 000 Kč, dne 30. 11. 2005 – 1 000 Kč). 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Právní zástupcce žaloblkyně při jednání soudu konaném dne 15. 3. 2023 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět. 5. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy o [anonymizováno] ze dne 14. 2. 2002 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, přičemž součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky banky ze dne 1. 11. 1999. Shora uvedená společnost se zavázala zřídit žalovanému běžný korunový účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byla rovněž Dohoda o užívání platební karty. Z oznámení o převodu dluhu na účet číslo [bankovní účet] ze dne 16. 7. 2004 vyplývá, že [právnická osoba] žalovanému sdělila, že z důvodu opakovaného porušování sjednaných podmínek bylo zrušeno poskytování produktu [anonymizováno] a dluh ve výši 18 727,78 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet [bankovní účet]. Uvedený dluh je okamžitě splatný. Z úrokového lístku č. 4/2004 [právnická osoba] (roční úrokové sazby z vkladů a úvěrů v Kč od 7. 7. 2004) činila sazba úroků z prodlení 30 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla před podáním žaloby postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 vyplynulo, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že jeho pohledávka z titulu smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Z podacího lístku ze dne 16. 7. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému písemnost. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 4. 2020 a připojeného poštovního podacího archu ze téhož dne, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaný byl upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. Z Žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 26. 2. 2002 vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, pracuje jako stavební dělník u [právnická osoba] s.r.o., kdy jeho čistý měsíční příjem činí 9 424 Kč. Tuto listinu žalovaný podepsal. Z výpisu z běžného účtu [číslo] vyplývá, že částka limitu na předmětném účtu činila 10 000 Kč. Z potvrzení o výši příjmu vyplývá, že společnost [právnická osoba] žalovanému vystavila doklad o výši průměrného čistého příjmu, který činil 9 424 Kč, kdy v potvrzení je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako stavební dělník, a to od listopadu roku 2001 na základě smlouvy na dobu neurčitou. Z platební historie vystavené společností [právnická osoba] dne 24. 1. 2023 vyplývá, že k čerpání úvěru došlo dne 16. 7. 2004, a to v částce 18 727,78 Kč, dne 17. 12. 2004 žalovaný uhradil 1 000 Kč a dne 30. 11. 2005 bylo uhrazeno 1 000 Kč. Splátka odepsaného úvěru činila 2 592,81 Kč. Z Dodatku [číslo] ke Smlouvě o [anonymizováno] ze dne 14. 2. 2002 vyplývá, že na základě žádosti žalovaného o zvýšení povoleného limitu ze dne 14. 6. 2002 se banka a žalovaný dohodli, že se zvyšuje částka povoleného limitu na 18 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2019 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu [bankovní účet] činil 16 727,78 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu [právnická osoba] ze dne 20. 6. 2019 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu [bankovní účet] činil 16 727,78 Kč. 6. Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnosti hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo, Obecná část § 1721 – 2054, komentář 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2014, 1335 s. 2222-2224, či nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1845/11). V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala se žalovaným smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěru, žalovaného jako spotřebitele a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu. 7. Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (srov. nález III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 8. Rovněž Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako