8 C 190/2023-63 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení výše specifikované částky spolu s úroky z prodlení. V odůvodnění uvedl, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a dalších souvisejících služeb, které zevrubně specifikoval. Žalovaný byl účastníkem telekomunikační služby [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaný na základě těchto smluv ze dnů 23.7.2019, 9.10.2019 a 12.12.2019 od žalobce objednal zařízení [anonymizováno] [příjmení] box, 2x Set top box a modem. Žalovaný řádně nehradil za služby poskytnuté žalobcem a dále také splátky za uvedená zařízení. Takto neuhradil fakturu [číslo] za období od 23.12.2019 do 22.1.2020 se splatností14 [číslo], která obsahuje za telefonní [číslo] [anonymizována dvě slova] pro mobil za 29 Kč, [anonymizována dvě slova] za 29 Kč, dále za telefonní [číslo] [anonymizována dvě slova] pro mobil v částce 29 Kč, dále kredity a slevy: sleva [anonymizována dvě slova] 1 měsíc zdarma - 19,70 Kč a barevné a informační linky v délce 16 minut, v částce 10,50 Kč, dále za [anonymizována dvě slova] doplňkové služby: - Videotéka za 120 Kč a videotéka za 379,99 Kč, dále za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova] na doma za 33,20 Kč a dále ostatní platby: Kredity a slevy za kombinaci tarifů - 71,00 Kč a splátky za zařízení za 99 Kč, 98 Kč a 49 Kč, to vše celkem za 785,99 Kč. Dále se jednalo o fakturu [číslo] za období od 23.1.2020 do 22.2.2020 se splatností 16.3.2020, která obsahuje za telefonní [číslo] [anonymizována dvě slova] pro mobil v částce 26,20 Kč a služby třetích stran za 50 Kč, dále za telefonní [číslo] [anonymizována dvě slova] pro mobil za 26,20 Kč a splátky zařízení za 99 Kč, 98 Kč a 49 Kč, to vše za celkem 348,40 Kč. Splátky ve stejné výši, tedy celkem 246 Kč, pak žalovaný neuhradil ani ve fakturách [číslo] se splatností 14.04.2020, [číslo] se splatností 15.05.2020, [číslo] se splatností 15.06.2020, [číslo] se splatností 15.07.2020, [číslo] se splatností 14.08.2020, [číslo] se splatností 14.09.2020, [číslo] se splatností 15.10.2020, [číslo] se splatností 16.11.2020, [číslo] se splatností 15.12.2020 a [číslo] se splatností 14.01.2021. Z důvodu neplacení pak žalobce doúčtoval žalovanému zbývající splátky najednou ve faktuře [číslo] za 7 626 Kč se splatností ke dni 15.2.2021. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobce doložil smlouvu o poskytování služeb, kde jsou jako smluvní strany uvedeni účastníci řízení včetně ceníku. Ani jedna z listin neobsahuje podpis žalovaného. Dále žalobce doložil listiny označené jako dodatek ke smlouvě ze dnů 23.7.2019, 9.10.2019 a 12.12.2019, přičemž u dodatku ze dne 9.10.2019 rovněž absentuje podpis žalovaného. Z dodatku ze dne 12.12.2019 vyplynulo, že tímto jsou modifikovány ceny mobilního volání, [anonymizována dvě slova] pro mobil ([číslo]) za 29 Kč a„ depozit“ Z dodatku ze dne 23.7.2019 vyplynulo, že tímto byla modifikována cena internetové připojení, za službu [anonymizována dvě slova] pro internet ve výši 49 Kč měsíčně a splátky za zařízení set-top-box a [anonymizována dvě slova] box. Žalovaný zde prohlásil, že zařízení převzal. Žalobce dále doložil všechna shora podrobně specifikovaná vyúčtování, který v daných částkách a dalších parametrech vystavil žalovanému. Dále žalobce doložil dva předávací protokoly, z nichž vyplynulo, že dne 5.8.2019 od žalobce převzala zařízení [jméno] [příjmení] a stejného dne pak [jméno] [příjmení] s tím, že se má jednat o zařízení dle shora uvedených smluv. Z listiny ze dne 5.3.2020 vyplynulo, že touto žalobce oznámil žalovanému, že ruší poskytování služeb a vyzývá žalovaného k úhradě dluhu. Dle přiložené dodejky proběhl neúspěšný pokus o doručení žalovanému na adrese trvalého pobytu shora. Dále žalobce doložil upomínku adresovanou žalovanému bez dokladu jejího odeslání. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce předal shora uvedeným osobám svá zařízení. S žalovaným uzavřel dodatky ke smlouvě ze dnů 23.7.2019 a 12.12.2019. Žalobce vystavil shora uvedené faktury, žalovanému pak zaslal výzvu k zaplacení. Dle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předně nedostatečně doložil, že by žalovanému skutečně nějaké zařízení předal, když obecné prohlášení žalovaného v dodatku ke smlouvě ze dne 23.7.2019 bylo v přímém rozporu s doloženými předávacími protokoly. Žalovaný tak na jednu stranu měl v dodatku prohlásit, že převzal určitá obecně specifikovaná zařízení, nicméně dle dalších listin byla tato předána zcela jiným osobám ve zcela odlišném datu (5.8.2019). Jednalo se o dvě zařízení z celkových čtyř, u dalších dvou žalobce nedoložil podepsanou smlouvu, z předávacího protokolu pro žalobce kýžené skutečnosti nevyplývají, jak je již uvedeno. Žalobce se svou neúčastí u jednání soudu vzdal možnosti být poučen ve smyslu doplnění tvrzení a případně i důkazů dle § 118a o.s.ř. k odstranění daných rozporů. Soud tak žalobě ohledně splátek zařízení či jejich ceny v celkové výši 10 578 Kč nevyhověl. Co se týče zbývající části žalobního nároku, tak ze skutečně podepsaných listin (dodatky ze dnů 23.7.2019 a 12.12.2019) nevyplynula povinnost žalovaného platit za služby videotéka (499,99 Kč), za blíže nespecifikované služby třetích stran (50 Kč) či barevné linky (10,50 Kč), za [anonymizována dvě slova] na doma (33,20 Kč) a za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([číslo]) za 29 Kč a 26,20 Kč. Zbývá tedy pouze částka 29 Kč a 26,20 Kč za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([číslo]), které jsou v dané výši označeny v dodatku ze dne 23.7.2019. Zde však soud přihlédl k tomu, že se jedná o dodatek blíže nespecifikované předchozí smlouvy a není dále zřejmé, co bylo předmětem ujednání mezi stranami, nadto ve vztahu spotřebitel a dodavatel. Právě s ohledem na nerovnováhu mezi stranami soud považuje za nutné mít celkový obrázek o deklarovaných závazcích žalovaného jako spotřebitele. Žalobce o dodatcích v žalobě hovořil jako o smlouvách, nicméně toto je v rozporu s obsahem či označením daných listin. Žalobce opět ani tyto rozpory neodstranil. Pro úplnost soud také uvádí, že občanský zákoník jistě umožňuje uzavírat smlouvy i prostřednictvím elektronických prostředků či prostředků komunikace na dálku. Žalobce nicméně žádný mechanismus daného uzavírání smluv netvrdil a tím méně pak prokázal. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalovaný ve věci plný úspěch, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.