9 C 111/2023-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 13.1.2021 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 30.6.2021, kdy Smlouva zanikla. Žalovaný se v odstavci 4. 4. zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova] zavázal vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, 2x set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a 2x přístupovou kartu [číslo] [číslo] 2x 1 500 Kč, do deseti dnů od ukončení Smlouvy. Splnění této povinnosti bylo utvrzeno sjednáním smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč při nesplnění této povinnosti za každé zařízení a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaný byl žalobkyní i jejím právním zástupcem opakovaně vyzván k zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. Dlužnou částku žalovaný však přes zaslané výzvy nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný ani žalobkyně se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13.1.2021 Smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací kombinovaná televize. V části I. Smlouvy žalovaný v částečně vytučněném textu krom jiného vzal na vědomí, že souhlasí se smluvní pokutou 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného každého koncového zařízení. Dle bodu II. Smlouvy jsou její součástí i zvláštní podmínky pro službu [anonymizována dvě slova]. V odst. 4. 4. těchto zvláštních podmínek se žalovaný zavázal vrátit technická zařízení žalobkyni do 10 dnů od ukončení Smlouvy Smlouva zanikla ke dni 30.6.2021. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala dne 5.9.2022 žalovaného k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty. 6. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva jako smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací. Smlouva zanikla ke dni 30.6.2021. Žalovaný tak měl na základě Smlouvy povinnost dle odst. 4. 4. zvláštních podmínek vrátit žalobkyni poskytnuté technické zařízení – 2x set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] do deseti dnů od zániku Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, dostal se dle § 1968 o.z. do prodlení a žalobkyni vznikl nárok dle § 2048 o.z. na úhradu smluvní pokuty ve výši 2x 5 000 Kč za nevrácené zařízení a za nevrácení přístupové karty [číslo] [číslo] 2x 1 500 Kč. Žalovaný přitom povinnost ze Smlouvy vrátit poskytnuté zařízení nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy ze strany právního zástupce žalobkyně ze dne 5.9.2022. S ohledem na své prodlení je žalovaný vedle samotné smluvní pokuty povinen dále zaplatit dle § 1970 o.z. žalobkyni i úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy počátek jeho běhu je dán dnem následujícím po dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně jej však požaduje až od 17.9.2022. Za daného stavu tak soud dospěl k závěru, že sjednání smluvní bylo platné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.