18 C 22/2024-57 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 143,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 13. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 21,20 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 616,34 Kč, počínaje dnem 18.6.2021. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 2. 2023. Předmětem žaloby je tak nesplacená jistina ve výši 23 143,99 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 597,62 Kč od 13. 5. 2021 do 23. 2. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 785,47 Kč od 13. 5. 2021 do 23. 2. 2023, s úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky 21 677,61 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 677,61 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 své pohledávky za žalovaným ze Smlouvy na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „, právnická osoba, “) která je dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal.4. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně dne 13. 5. 2021 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla dle potvrzení o vyplacení úvěru téhož dne na účet žalovaného částku 25 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 2. 2023, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 9.5.2024 v doplnění žaloby ze dne 13.5.2024 uvedla, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 13 528,63 Kč, což vyplývá z platební historie. K osobě žalovaného žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém bytě, typ povolání na dobu neurčitou. Příjem žalovaného činí 28 039 Kč, což si ověřila předchůdkyně žalobkyně z běžného účtu žalovaného, který ale nebyl přiložen. Žalovaný byl také předchůdkyní žalobkyně kontrolován v insolvenčním rejstříku, v bankovních a nebankovních registrech. Příjmy žalovaného (vč. mzdy žalovaného) doloženy nebyly, stejně jako výdaje nebyly doloženy (nájemní smlouva, alespoň tři kopie běžných účtů) atd.. Žalobkyně vyzývala žalovaného několikrát k zaplacení před podáním žaloby, včetně předžalobní upomínky ze dne 9.10.2023, ale bezvýsledně. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 13. 5. 2021 poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 13 528,63 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože předchůdkyně žalobkyně shromáždila některé informace o příjmu žalovaného, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to jak na straně příjmů žalovaného (nebyly doloženy žádné prokazující listiny), tak zejména na straně výdajů, které podle všeho nebyly zkoumány vůbec nebo nebyly žalobkyni předány. (Přičemž výši nákladů žalovaného na bydlení bylo jistě možné doložit, dále předložit několik výpisů z účtů atd.). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 13 528,63 Kč. Ohledně částky 11 471,37 Kč tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 12. 8. 2024, následující den (13.8.2024) tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 14. 8. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 11 471,37 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek.10. Žalovanému by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.