18 C 62/2024-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 112 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2022 ve znění jejích doplňků (dále jen „smlouva“), kterou žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr postupně ve výši 25 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 15.3.2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Celková částka činila 30 112 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 825 Kč., smluvního úroku ve výši 4 287 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 17.8.2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila přímo v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2022 ve znění jejích doplňků soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2023.5. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, převedla celkem částku ve výši 25 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.8.2023 soud zjistil, že žalovanému bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek.8. Z předžalobní upomínky ze dne 17.8.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 40 515 Kč.9. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 11. 12 2022 ve znění dodatků byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně úvěr na jeho účet v celkové výši 25 000 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně před poskytnutí úvěru žalobkyně neuvedla žádné relevantní skutečnosti a uvedla, že v rámci schvalovacího procesu nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), nepředložila však k těmto tvrzením žádné důkazy. Proto soud na základě usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 9.5.2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalovaného a nabídla k tomu důkazy, v opačném případě jí hrozní nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyně k tomu neuvedla žádné podstatné skutečnosti a především nedoplnila žádné příjmy a výdaje žalovaného a ani nepředložila k tomu důkazy. Na základě shora uvedené smlouvy a jejích dodatků poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému postupně úvěr ve výši 25 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 8. 12. 2022 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17.8.2023. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 17.8.2023.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.9.20211 (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla postupně žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nepředložila soudu žádné důkazy, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.19. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.20. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odborno