23 C 111/2024 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 20 235,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , (dále jen „Smlouva“), uzavřené dne 28. 5. 2021 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované ze složenek 4,5/2021 a vycházela z jejího příjmu 20 000 Kč a dospěla k tomu, že její schopnost úvěr splácet je dostatečná. Úvěr ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 14 661 Kč měl být žalovanou splácen v 78 týdenních splátkách po 317 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.11.2022. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost řádně hradit splátky, když celkem uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná zavázala se tyto peněžní prostředky zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 321 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 2 340 Kč v 78 týdenních splátkách po 317 Kč.Ze zákaznické karty ze dne 28.5.2021 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 6 000 Kč, žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti a pobírá měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, ostatní příjmy ve výši 10 000 Kč a má výdaje ve výši 4 000 Kč. Předchůdkyni žalobkyně měly být doloženy složenky 4,5/2021..Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.Z tabulky umoření ze dne 2.10.2023 soud zjistil, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila celkem 2 000 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných závazků v celkové výši 24 705,10 Kč.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 28. 5. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 321 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 2 340 Kč splácet v 78 týdenních splátkách po 317 Kč. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit, z předložených důkazů nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela kromě složenek 4,5/2021 z jakýchkoliv dalších dokumentů a vycházela tak pouze z tvrzení žalované o měsíčním příjmu 10 000 Kč, ostatních příjmů (bez bližší specifikace) ve výši 10 000 Kč a výdajů ve výši 4 000 Kč. a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalované. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když celkem předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla v zákaznické kartě , o jaké ostatní příjmy žalované se a výdaje neověřila žádným důkazem, dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je tak absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.11. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovan