23 C 119/2024 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 21.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 17 870 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 3. 2. 2022 smlouvu o úvěru, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí mu byly poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 270 Kč zaplatit v týdenních splátkách po 455 Kč se splatností poslední splátky 30.3.2023. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě sdělení žalované a kontrolou v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku. Žalovaná zaplatila 9 400 Kč.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Ze Smlouvy soud zjistil, že ji uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 3.2.2022, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 270 Kč zaplatit v týdenních splátkách po 455 Kč.5. Z výplatní pásky žalované soud zjistil, že její čistý příjem v listopadu 2021 činil 30 794 Kč.6. Z evidenční karty klienta-žalované ze dne 3.2.2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem ve výši 24 753 Kč a výdaje domácnosti ve výši 13 423 Kč.7. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 7.8.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 17 870 Kč.8. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:9. Dne 3.2.2022 žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti při podpisu Smlouvy žalované úvěr ve výši ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 270 Kč zaplatit v týdenních splátkách po 455 Kč se splatností poslední splátky 30.3.2023. Dle výplatní pásky žalované její čistý příjem v listopadu 2021 činil 30 794 Kč., měsíční výdaje žalované žalobkyně neověřila žádným způsobem. Žalovaná celkem zaplatila 9 400 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 17 870 Kč.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“),, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zák. ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 87 odst. 1,2,3 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, proto soud dospěl k závěru, Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., § 2 odst.1 ZSU, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.16. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná zaplatila 9 400 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nezaplacené jistiny úvěru ve výši 5 600 Kč , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 600 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.18. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na převažující úspěch ve věci nárok na zaplacení poměrné části nákladů řízení v souladu s § 142 odst.2 o.s.ř., dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.