23 C 138/2024 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 18 870,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), uzavřené dne 29. 4. 2021 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě transakcí na běžném účtu za období od 29.9.2020 do 27.4.2021 Úvěr ve výši 16 000 Kč spolu s úrokem měl být žalovanou splácen v minimálních měsíčních splátkách dle každého měsíce stanoveného rozpisu plateb. Žalovaná splátky neplnila řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 10.9.2021. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 402,61 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na účet žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky zaplatit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně, tj. celkovou částku ve výši 21 202,22 Kč, v měsíčních splátkách sdělených každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb do úhrady celé dlužné částky.Z výpisu z účtu žalované za období od 1.10.2020 do 30.4.2021 soud zjistil, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 330 Kč měsíčně. V říjnu 2020 činil zůstatek na účtu – 7 142 Kč, v listopadu 2020 činil zůstatek na účtu 16 346,40 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 28 100 Kč by však zůstatek na účtu činil – 7 871,40 Kč), v prosinci 2020 činil zůstatek na účtu – 18 036,38 Kč, v lednu 2021 činil zůstatek na účtu +371,30 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 21 900 Kč by však zůstatek na účtu činil – 21 528,70 Kč), v únoru 2021 činil zůstatek na účtu +11 991,53 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 30 300 Kč by však zůstatek na účtu činil – 18 308,47 Kč), v březnu 2021 činil zůstatek na účtu -11 664,11 Kč, v dubnu 2021 činil zůstatek na účtu +321 Kč .Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných závazků v celkové výši 30 535,33 Kč.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 29. 4. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně, tj. celkovou částku ve výši 21 202,22 Kč, v měsíčních splátkách sdělených každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb do úhrady celé dlužné částky. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit, žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla nějaká konkrétní zjištění a odkázala pouze na transakce ve výpis z účtu žalované za období od 29.9.2020 do 27.4.202. Z předloženého výpisu z účtu žalované za období od 1.10.2020 do 30.4.2021 soud zjistil, že žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši 8 330 Kč měsíčně. V říjnu 2020 činil zůstatek na účtu – 7 142 Kč, v listopadu 2020 činil zůstatek na účtu 16 346,40 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 28 100 Kč by však zůstatek na účtu činil – 7 871,40 Kč), v prosinci 2020 činil zůstatek na účtu – 18 036,38 Kč, v lednu 2021 činil zůstatek na účtu +371,30 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 21 900 Kč by však zůstatek na účtu činil – 21 528,70 Kč), v únoru 2021 činil zůstatek na účtu +11 991,53 Kč (bez poskytnutých zápůjček ve výši 30 300 Kč by však zůstatek na účtu činil – 18 308,47 Kč), v březnu 2021 činil zůstatek na účtu -11 664,11 Kč, v dubnu 2021 činil zůstatek na účtu +321 Kč . Žalovaná splátky neplnila řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 10.9.2021. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 402,61 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně ani k výzvě soudu neuvedla nějaká konkrétní zjištění, vycházel soud pouze z výpisu z účtu žalované,od 1.10.2020 do 30.4.2021, z něhož plyne, že žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši 8 330 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované plyne, že v jednotlivých měsících ( kromě dubna 2021) by žalovaná bez poskytnutých zápůjček dosahovala záporných zůstatků na účtu. Soud tak dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.11. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález