23 C 165/2024-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 15 410 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 20. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, se smluvním úrokem ve výši 40% za měsíc s tím, že žalovaný se zavázal každý měsíc splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání Smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny. Žalovaný nezaplatil ničeho, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.11.2023. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě co do příjmů žalovaného, jejichž výši ověřila výplatními listy a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR,CEE,CRKI,BRKI. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění zaslané dne 12.4.2024.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaný, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému dne 20.5.2023 úvěr do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal každý měsíc splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání Smlouvy. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení.Z výplatních lístků žalovaného za období od ledna 2023 do března 2023 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného činil 18 650 Kč.Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 19.7.2024 soud zjistil, že žalovanému byl na jeho účet č. , tel. číslo, dne 20.3.2023 vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč z účtu vedeného na , právnická osobaDopisem ze dne 19.11.2023 žalobkyně úvěr ke dni 19.11.2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 121 Kč.Z předžalobní upomínky ze dne 12.4.2024 podané na poště dne 12.4.2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 32 161,32 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 20.5.2023 žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal každý měsíc splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání Smlouvy. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila pouze příjmy žalovaného výplatními lístky žalovaného za období od ledna do března 2023, kdy průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného činil 18 650 Kč, k výdajům nepředložila žádné důkazy. Žalovaný nezaplatil ničeho, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19.11.2023. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 12.4.2024.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně prokázala, že řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů, pokud jde o výdaje žalovaného, neuvedla jejich výši ani nepředložila žádné relevantní důkazy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, proto je Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 10 000 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím na jistině a úroku a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 1 410 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) .13. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na jistině a úroku ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 10 000 Kč, což činí 64% celkového nároku, u neúspěšná co do zaplacení částky 5 657 Kč ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), což činí 36 % celkového nároku, proto má nárok na náhradu 28 % nákladů řízení ( 64%-36%=28%).14. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 410 Kč byl zcela úspěšný