23 C 166/2024-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 48 700 Kč s příslušenstvím z titulu 2 smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a to smlouvy č. , tel. číslo, , (dále jen „Smlouva 1“), uzavřené dne 25. 5. 2020 a smlouvy č. , tel. číslo, , (dále jen „Smlouva 2“), uzavřené dne 30. 1. 2020 . Před uzavřením obou smluv předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů uvedených žalovaným a zaznamenaným do zákaznické karty s tím, že příjem ověřila výplatními páskami ) 3,4,11,12/2020) a pracovní smlouvou, provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Dle zákaznických karet ze dne 25.5.2020 a ze dne 30.1.2020 předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 41 406 Kč, kdy žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr, žil v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Na základě Smlouvy 1 žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 20 000 Kč a zavázal se k úhradě úvěru a poplatku ve výši 16 364 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3 031 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.5.2021. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 10 775,12 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. Na základě Smlouvy 2 žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 22 000 Kč a zavázal se k úhradě úvěru a poplatku ve výši 22 704 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.1.2022. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 21 592,88 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy 1 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 20 000 Kč a zavázal se k úhradě úvěru a poplatku ve výši 16 364 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3 031 Kč.Ze zákaznické karty ze dne 25.5.2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá čistý měsíční příjem ve výši 25 534 Kč ( ověřeno výplatními páskami 3,4/2020 a pracovní smlouvou), další příjem domácnosti činí 18 000 Kč, interní splátky činí 2 121 Kč a výdaje 6 000 Kč měsíčně.Z výplatních pásek 3-4/2020 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného činil 25 534 Kč.Ze Smlouvy 2 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti v den uzavření Smlouvy žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě úvěru a poplatku ve výši 22 704 Kč ( včetně doplňkového pojistného) v 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč .Ze zákaznické karty ze dne 30.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá čistý měsíční příjem ve výši 24 406 Kč ( ověřeno výplatními páskami 11,12/2020 a pracovní smlouvou), další příjem domácnosti činí 17 000 Kč, interní splátky činí 1 032 Kč a výdaje 5 000 Kč měsíčně.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z obou Smluv na žalobkyni.Z tabulky umoření ze dne 2.10.2023 soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku ze Smlouvy 1 uhradil 10 775,12 Kč a ze Smlouvy 2 částku uhradil celkem 16 592,88 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 7.5. 2024 a podacího lístku pošty ze dne 9.5.2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 79 841,33 Kč z obou Smluv.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:Na základě Smlouvy 1 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě úvěru a poplatku ve výši ve výši 16 364 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3 031 Kč. V zákaznické kartě ze dne 25.5.2020 žalovaný uvedl, že uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá čistý měsíční příjem ve výši 25 534 Kč ( ověřeno výplatními páskami 3,4/2020 a pracovní smlouvou), další příjem domácnosti činí 18 000 Kč, interní splátky činí 2 121 Kč a výdaje 6 000 Kč měsíčně. Z výplatních pásek 3-4/2020 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného činil 25 534 Kč. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 10 775,12 Kč.Na základě Smlouvy 2 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě úvěru a poplatku ve výši 22 704 Kč ( včetně doplňkového pojistného) v 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 21 592,88 Kč.Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27.9.2023, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smluv 1,2 k ověření příjmů a výdajů uvedených žalovaným předložila pouze výplatní pásky 3-4/2020, další čisté příjmy domácnosti blíže nespecifikovala a ohledně tvrzených výdajů nepředložila žádné dokumenty, dospěl soud k závěru, že obě Smlouvy, jež měly být smlouvami o úvěru dle § 2395 o.z., jsou absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.11. K tomuto závěru o neplatnosti Smluv soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5