23 C 81/2024 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 39 313,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně -společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , ( dále jen,, předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 12. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč se smluvním úrokem s tím, že žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem a měsíčním poplatkem ve výši 217 Kč za pojištění schopnosti splácet uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1 770 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací od žalovaného a výpisem z účtu o přijetí mzdy za období 11/2021-2/2022, kdy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč a měsíčních výdajů ve výši 6 463 Kč zohledňujícího výši životního a existenčního minima. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 19 470 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16.5.2023. Žalobkyně požaduje též zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a to za 3 splátky ve výši 1 497 Kč až do zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný povinen zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 0,1 % denně z nové jistiny ve výši 31 201,35 Kč za období od 17.5.2023 do 14.12.2023. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023 s účinností ke dni 30.10.2023. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslání výzvy k plnění .2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy ze dne 14.3.2022 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 54,85 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 74 544 Kč zaplatit v 48 měsíčních splátkách po 1 770 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal k úhradě pojištění schopnosti splácet úvěr a uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení.Z výpisu z účtu žalovaného o přijetí mzdy za období 11/2021-2/2022 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činil 22 987 Kč, dle výpisu SULUS a NRKI žalovaný neměl žádný záznam.Dopisem ze dne 16.5.2023 předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 33 498 Kč.Z Dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 14.3.2023.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.11.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 ke dni 30.10.2023.Ze Společného prohlášení předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ze dne 31.10.2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena s účinností ke dni 30.10.2023 na žalobkyni.Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 30.1.2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 47 454,36 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 14.3.2022 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14.3.2023 na jeho účet úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši ve výši 54,85 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 74 544 Kč zaplatit v 48 měsíčních splátkách po 1 770 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal k úhradě pojištění schopnosti splácet úvěr a uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit, v období 11/2021-2/2022 průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činil 22 987 Kč, dle výpisu SULUS a NRKI žalovaný neměl žádný záznam, ohledně měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 19 470 Kč, protože se však dostal do prodlení s úhradou splátek, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16.5.2023. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 ke dni 30.10.2023. Upomínkou ze dne 30.1.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, nezaplatil však ničeho.6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1,2, ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru prokázala pouze průměrný měsíční výdělek žalovaného ve výši 22 987 Kč, výdaje žalovaného však neprokázala žádným způsobem, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.12. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil 19 470 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 10 530 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 530 Kč, když pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stra