24 C 280/2023-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 8. 5. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 18,48 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 847 Kč), to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 4 060 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 5 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni. 2. Podáním došlým soudu dne 5. 10. 2023 žalobkyně v části požadovaných úroků (ve výši 680,73 Kč a dále z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení co do výše 6,73 % ročně) žalobu omezila. Jelikož se tak stalo dříve, než soud o věci začal jednat, nevyžadoval soud stanovisko žalovaného a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru a přiložených smluvních podmínek soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 5. 2021 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 14 799 Kč bude použito na refinancování úvěru podle smlouvy [číslo] zbývajících 15 201 Kč bude vyplaceno v hotovosti. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 69 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 857 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 4 060 Kč a poslední 12. ve výši 4 050 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 201 Kč v hotovosti předána. 5. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden důchod, podpora, nebo rozhodnutí o přiznání dávky 7 833 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, má zápůjčku u společnosti, kde platí 1 937 Kč měsíčně a odhadovaný výdaje má 4 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měl být předložen výměr důchodu, podpory, nebo rozhodnutí o přiznání dávky. 6. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost eviduje dne 8. 5. 2021 výplatu 30 000 Kč žalovanému a dále, že žalovaný společnosti uhradil celkem 5 000 Kč (dvě splátky po 2 500 Kč). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 13. 1. 2023 odeslala žalovanému. 9. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 52 960,55 Kč do 16. 6. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 2. 6. 2023. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným dne 8. 5. 2021 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 30 000 Kč tak, že 14 799 Kč bylo použito na refinancování úvěru podle smlouvy [číslo] zbývajících 15 201 Kč mu bylo vyplaceno v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 69 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 857 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 4 060 Kč a poslední 12. ve výši 4 050 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 5 000 Kč. Při uzavírání smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným vyplnil formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden důchod, podpora, nebo rozhodnutí o přiznání dávky 7 833 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, má zápůjčku u společnosti, kde platí 1 937 Kč měsíčně a odhadovaný výdaje má 4 000 Kč měsíčně. Tato pohledávka pak byla dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů. 12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotře