30 C 87/2024-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 2. 1. 2024 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne 29. 6. 2022, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 160 315 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 322 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel, a proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 2. 4. 2023 za okamžitě splatný. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně a v souladu s platnými schvalovacím strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 166 988,90 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 3 579 Kč, 16 160,30 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % ročně počítaným z jistiny úvěru od 3. 4. 2023 do 20. 11. 2023, částku ve výši 16 072,60 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 5. 4. 2023, kdy se žalovaný dostal do prodlení do 20. 11. 2023 a dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 166 988,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a dále zákoníku úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 166 988,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný k věci uvedl, že si úvěr bral v době, kdy se rozhodl podnikat, ale plán mu nevyšel a pak nedokázal úvěr splácet. Nabízel žalobkyni splátky ve výši 3 000 Kč až 4 000 Kč, ale žalobkyně s tím nesouhlasila.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši již 160 315 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 3. 2030 měsíční splátkou ve výši 3 322 Kč. zápůjčce úroková sazba činila 18,99 % ročně a RPSN 21,47 % ročně.4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že je svobodný, žije v nájemním bytě, je vyučen a zaměstnán od 1. 6. 2021 u zaměstnavatele , právnická osoba, . s měsíčním čistým příjmem ve výši 25 960 Kč. Jeho pravidelné výdaje činí 3 000 Kč měsíčně s tím, že požadoval úvěr za účelem konsolidace a jeho výši stanovil na 20 000 Kč.5. Výpisem z úvěrového účtu za období od 29. 6. 2022 do 31. 12. 2022 číslo , č. účtu, a jsou zjistila, že žalovaný zaplatil 4 splátky ve výši 3 322 Kč tedy celkem částku ve výši 13 288 Kč.6. Z podkladov pre súdne konanie súd nezistil po stranke skutkovej žiadne relevantne informácie.7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 1. 3. 2023 nazvaného: ,,Poslední výzva k úhradě dlužné částky“, soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že ke dni 1. 3. 2023 je dluh po splatnosti, a to ve výši 13 234 Kč a vyzvala ho k zaplacení nejpozději do 2. 4. 2023.8. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 2. 4. 2023 nazvaného: ,,Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že celá zbývající částka úvěru ve výši 170 568 Kč se stává dnem 2. 4. 2023 splatnou.9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 203 218,27 Kč ve lhůtě do pěti dní od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený.10. Poštovním podacím archem ze dne 23. 11. 2023 si soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.11. Se shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal žalobkyni o konsolidaci svých stávajících závazků s tím, že požadoval výši úvěru 20 000 Kč. Žalobkyně na základě zjištění, že je žalovaný zaměstnán od června 2021 s příjmem ve výši 25 960 Kč a s pravidelnými výdaji ve výši 3 000 Kč měsíčně, mu poskytla úvěr ve výši 160 315 Kč. Žalovaný na tento poskytnutý úvěr zaplatil 13 288 Kč. Žalobkyně svá tvrzení o tom, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neposkytla soudu žádné důkazy, a to ani výpisy z registrů, k nimž měla jako banka sama přístup, popř. z výpisů z běžného účtu žalovaného, z nichž mohla učinit závěr o konkrétních částkách výdajů žalovaného v průběhu kalendářního měsíce.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 29.6.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit