31 C 106/2024-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 46 354,66 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 31. 8. 2023 úvěrovou smlouvu na základě které umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do limitu 45 000 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy načerpala částku 44 456 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná řádně nesplácela, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 21. 12. 2023. Žalovaná dosud na svůj dluh nic neuhradila.2. Žalovaná při ústním jednání dne 31. 7. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila, k věci uvedla, že předmětnou úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavírala, a i podle ní čerpala částku 44 456 Kč na úhradu kupní ceny telefonu a herní konzole. Před uzavřením úvěrové smlouvy uváděla své příjmy a výdaje s tím, že v dané době měla příjem cca 20 000 Kč čistého, který postačoval akorát k pokrytí jejích měsíčních výdajů, a proto žádala o posuzovaný úvěr, který následně nemohla splácet, neboť přišla o práci. Nikdo po ní nepožadoval doložit příjmy ani výdaje, přičemž v dané době měla dva běžné účty u , právnická osoba, a , právnická osoba, .3. Úvěrovou smlouvou ze dne 31. 8. 2023, jejíž součástí byly úvěrové podmínky, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s opakovaným čerpáním až do ve výše 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala s úroky splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrové rámce, tj. 2 331 Kč měsíčně. Ve smlouvě a v potvrzení o ověření bonity klienta byl uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 29 000 Kč měsíčně čistého, bydlení v podnájmu za částku 5 000 Kč. Ostatní výdaje 6 000 Kč. Dle úvěrové zprávy byly žalované odmítnuty celkem dvě žádosti o splátkové úvěry. Dle výpisu čerpání a splátek žalovaná postupně vyčerpala celkově částku 44 456 Kč a dosud nic nesplatila. Dopisem ze dne 11. 1. 2024 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 12. 1. 2024) byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalované celkovou částku 44 456 Kč, na kterou žalovaná dosud nic nesplatila. Přestože žalobkyně částečně zkoumala závazky žalované a její příjmy, neprokázala zda, na základě čeho a jak konkrétně zkoumala úvěruschopnost žalované z hlediska zejména jejích výdajů, které dle samotné žalované odpovídaly jejím příjmům.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila doklady zejména o výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 44 456 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud nic nesplatila, takže žalobkyni nadále dluží částku 44 456 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 7. 7. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 8. 7. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 44 456 Kč s příslušenstvím ve výroku I. rozsudku vyhověl a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí v rozsahu 77,5 % a neúspěch v rozsahu 22,5 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 218 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 55 % z jejich celkové výše 4 033 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 855 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 354,66 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.10. Soud žalované k její žádosti povolil splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, které lze s ohledem na výši žalované pohledávky a výši nákladů řízení považovat ještě za přiměřené, neboť k zaplacení dluhu by mělo dojít do cca 2 let, a to navíc pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splátky.