31 C 114/2024-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 11 577 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 7. 8. 2023 úvěrovou smlouvu na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatky do 30 dnů od poskytnutí, což neučinila. Žalovaná částka sestává z jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč, nákladů na vymáhání 300 Kč, poplatku 49 Kč za SMS servis a smluvních pokut ve výši 600 Kč. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z jejího příjmu 22 000 Kč a výdajů 6 995 Kč s tím, že provedla i její lustrace v příslušných registrech dlužníků a klientů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 5. 8. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 7. 8. 2023, jejíž součástí byl sazebník poplatků a předsmluvní informace, poskytla žalované částku 10 000 Kč s poplatkem 330 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů. Čerpaný úvěr byl zaslán na účet žalované téhož dne, což bylo doloženo i zprávou , právnická osoba, . Dle výpisu čerpání a splátek dosud žalovaná nic neuhradila. Žalobkyně neprokázala, zda a případně jak a podle čeho zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť příjmy, výdaje ani další závazky žalované nebyly ničím doloženy. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není smluvně zavázána k placení sjednaných poplatků. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 10 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na dluh nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 9. 7. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 10. 7. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila částečně kapitalizovaný za období od 9. 12. 2023 do 4. 1. 2024 a dále od 5. 1. 2024. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství v rozsahu 80 % a neúspěch v rozsahu 20 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 60 % z jejich celkové výše 2 252 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 577 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Obsah doplňujícího podání žalobkyně ze dne 23. 7. 2024 mohl a měl být zahrnut už v podané žalobě, a proto jej soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení. Pro úplnost soud podotýká, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.