31 C 429/2023 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 26 508,01 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 31. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 19 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 1 113 Kč spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná dosud uhradila jen částku 15 243 Kč, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 9. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 22. 5. 2024 se bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal v její nepřítomnosti.3. Smlouvou úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. 1 ze dne 31. 5. 2021 a navazujícím oznámením o schválení úvěru ze dne 1. 6. 2021 (odeslaného žalované dle dodejky dne 16. 9. 2021) se předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout žalované částku 19 000 Kč s úrokovou sazbou 64,63 % ročně, což dle dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně učinila dne 31. 5. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr včetně pojištění splatit prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 1 113 Kč, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila splátky v celkové výši 15 243 Kč před zesplatněním, a po zesplatnění již nic nezaplatila. Z hodnocení klienta ze dne 31. 5. 2021 vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 18 570 Kč, osobní výdaje (životní minimum) 3 860 Kč a výdaje na bydlení v pronájmu ve výši 2 603 Kč, přičemž žalovaná neměla žádné další závazky a výdaje, takže její celkové výdaje byly vyčísleny na částku 6 463 Kč měsíčně. Příjmy žalované byly doloženy výpisy o příchozích platbách. Standardní výpisy z účtu žalované, ze kterých by byly patrné i výdaje žalované a celkové zůstatky na účtu doloženy nebyly. Dle výpisu z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací nebyly k závazkům žalované zjištěny žádné negativní skutečnosti. Dopisem ze dne 20. 9. 2022 předchůdkyně žalobkyně úvěr pro jeho nesplácení zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně ke dni , datum, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2023. Dopisem ze dne 3. 11. 2023 (odeslaného dne 6. 11. 2023) žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 31. 5. 2021 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 19 000 Kč. Žalovaná uhradila splátky ve výši 15 243 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy v rámci posouzení její úvěruschopnosti podrobněji nezkoumala výdaje žalované.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.7. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje žalované, když jí nic nebránilo vyžádat si kromě příchozích plateb na účet žalované i souhrnné výpisy z jejího účtu a zjistit tak její celkovou finanční situaci, což se zjevně z nějakého důvodu nestalo. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně k tomu však nic nedoložila a neunesla tak důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalované splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků a smluvních pokut. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena částka 19 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 15 243 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 3 757 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plněním z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy byla žalovaná řádně vyzývána k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného, což bylo dne 28. 4. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 29. 4. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.10. Přestože byla žalovaná ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a ze spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké vznikly, soud proto ve výroku III. nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.