31 C 52/2024-76 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 28 978,10 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 9. 12. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který však žalovaná řádně a včas nesplácela, neboť dosud uhradila jen 6 490 Kč, a proto žalobkyně dopisem ze dne 9. 11. 2023 celý úvěr zesplatnila dle článku V. 5. 5. úvěrové smlouvy.2. Žalovaná při jednání soudu dne 8. 7. 2024, ze kterého se žalobkyně a její zástupce omluvili, k žalobě uvedla, že úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavírala a že na jejím základě i obdržela na svůj účet částku ve výši 8 352 Kč s tím, že zbývající část z úvěrové částky 30 000 Kč byla v částce 15 648 Kč započtena na její předchozí úvěr u žalobkyně a částku 6 000 Kč si žalobkyně ponechala na náklady úvěru tak, jak uvádí žalobkyně doplnění žaloby ze dne 21. 6. 2024 (na č. l. 45 p. v.). Před uzavřením úvěru poskytovala žalobkyni výplatní pásku a výpis ze svého účtu. Ke svým poměrům v době uzavření úvěru uvedla, že měla příjem kolem 21 000 Kč měsíčně, když své pravidelné měsíční výdaje odhadla na 30 000 Kč měsíčně s tím, že jí pravidelně s výdaji vypomáhala maminka, jinak by s penězi vůbec nevyšla. Ke svým výdajům doplnila, že pouze na nájemném platila částku 12 000 Kč měsíčně, dalších 1 000 Kč na elektřinu a 190 Kč na plyn, 800 Kč za televizi a internet. Kromě toho v dané době měla jednu vyživovací povinnost k dvanáctiletému synovi a splácela další tři úvěry, z toho jeden byl u žalobkyně.3. Podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2021 (včetně příloh), žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, ze kterého žalovaná obdržela na svůj účet částku 8 352 Kč, částka 15 648 Kč byla vyplacena žalobkyni na úhradu dřívějšího závazku žalované ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021 a zbývající částka 6 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru dle čl. 4.8. smlouvy (administrativní náklady a odměnu zprostředkovatele úvěru), což je mezi stranami i nesporné. Čerpání úvěru je dále doloženo výpisy bankovních transakcí a potvrzením o platbě. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaná uvedla příjmy ve výši 21 073 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Příjem byl doložen výplatními páskou. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že se konečné zůstatky na jejím účtu pohybovaly mezi nulou a několika sty korunami nad nulou (např. v měs. 11/2021 byl konečný zůstatek jen 383,46 Kč). Výdaje žalované (s výjimkou lustrace dvou dalších smluvních závazků) a jejich doložení žalobkyní zjišťovány ani ověřovány nebyly. Žalovaná dosud dle žalovanou nerozporovaného tvrzení žalobkyně uhradila splátky v celkové výši 6 490 Kč. Žalobkyně kvůli prodlení žalované se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2023, která byla žalované odeslána téhož dne. S ohledem na učiněná skutková zjištění, soud z dalších důkazů neučinil žádná další pro posuzovanou věc a rozhodnutí soudu relevantní zjištění.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 9. 12. 2021 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla ve prospěch žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradil částku 6 490 Kč.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho část ve výši 15 648 Kč na splacení předchozího závazku u žalobkyně, část ve výši 8 352 Kč na účet žalované a částku 6 000 Kč si žalobkyně ponechala na náklady úvěru, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje žalované. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně po žalované kromě výpisu z jejího účtu další doklady k nákladům nepožadovala, nebo je alespoň nedoložila soudu, přičemž řádně nevyhodnotila ani ty podklady, které od žalované měla, neboť z výpisů z jejího účtu je patrné, že žalované žádné disponibilní prostředky nezbývaly, což žalovaná potvrdila s tím, že jí musela vypomáhat její matka. Je přitom povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalované splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhu. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých úroků, poplatků, smluvních pokut a administrativních nákladů (6 000 Kč). Tím, že žalobkyně plnila ve prospěch žalované poskytnutím částky 24 000 Kč, vzniklo ji v této výši bezdůvodné obohacení (z části plnění z neplatného právního důvodu a z části plněním za jiného), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila 6 490 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 17 510 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 16. 6. 2024, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 17. 6. 2024 byl žalovaná v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 15. 12. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 17 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky