18 C 117/2025-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 22 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou a na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 15 000 Kč včetně poplatku do 10.9.2024. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla na účet žalované č. , č. účtu, úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne 10.9.2024. Žalovaná úvěr a poplatek neuhradila ve stanovené době. K osobě žalované na výzvu soudu žalobkyně sice uvedla, že žalovaná má měsíční příjem , částka, (příjem spočítán dle kontomatiku za 6.-8.2024), náklady na bydlení ve výši , částka, , jiné finanční závazky ve výši , částka, , celkem souhrn pravidelných výdajů , částka, . Žalobkyně ale nepředložila k těmto tvrzením žádné důkazy ohledně posuzování schopnosti žalované úvěr splácet (např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, výpisy z běžného účtu atd.).6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne , datum, poskytla žalované částku 15 000 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalované, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 9. 2025, následující den (30.9.2025) tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 1. 10. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 482,09 Kč, přičemž tato částka představuje 35,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 887 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 165 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 020 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 410 Kč ve výši 1 556,10 Kč.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.