18 C 169/2025-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 65 352,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „ Smlouva“) uzavřenou mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a poplatku ve výši 25 352,58 Kč do 7.3.2024. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila přímo v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným Smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Poskytnutý úvěr ve výši 40 000 Kč se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč, celkem částku 65 352,58 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy. Na výzvu soudu ze dne 13.8.2025 o doplnění žalobních tvrzení žalobkyní, na základě jakých dokladů předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, že původní předchůdkyně žalobkyně vyhledávala informace o žalovaném v různých bankovních, nebankovních registrech a odkázala se na její interní model. A dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími doklady k prokázání úvěryschopnosti. Žalobkyně nepředložila tedy žádné dokumenty, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné (např. výpisy z běžných účtů, pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu atd.). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Dotazem na banku žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byla , právnická osoba, . na jeho účet č. , č. účtu, poskytnuta předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 40 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 21. 3. 2023 poskytla žalovanému částku 40 000 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z převážné části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly poměry žalovaného prověřeny, a to jak na straně příjmů žalovaného, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 40 000 Kč, tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 11. 2025, následující den 4.11.2025 tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 11. 2025, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvami o postoupení pohledávek.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 996,30 Kč, přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 615 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 352,58 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 570 Kč ve výši 2 639,70 Kč.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.