18 C 183/2025-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 506 Kč s s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 434,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 896,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 764,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 764,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 462,55 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 425,26 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „ Smlouva“) uzavřenou mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IĆ , IČO, se sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky formou splátek ve výši 6 350 Kč do 13.8.2023 spolu s poplatkem ve výši 27 189 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2025 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy tj. od 8.8.2022 do podání žaloby tj. do 21.5.2025 částku 60 700 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 36 235,32 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny a zbývající část plateb ve výši 24 447,68 Kč byla použita poměrně na úhradu poplatku. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Předchůdkyně žalobkyně dne 8. 8. 2022 uzavřela s žalovaným Smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč. Poskytnutý úvěr ve výši 49 000 Kč se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 27 189 Kč formou splátek do 13.8.2023. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil od uzavření smlouvy tj. od 8.8.2022 do podání žaloby tj. do 21.5.2025 částku 60 700 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 36 235,32 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny a zbývající část plateb ve výši 24 447,68 Kč byla použita poměrně na úhradu poplatku. Na výzvu soudu ze dne 29.8.2025 o doplnění žalobních tvrzení žalobkyní, na základě jakých dokladů původní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu podepsanou žalovaným, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , externí splátky činí , částka, měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Tyto údaje nebyly doloženy žádnou listinou. Žalobkyně nepředložila tedy žádné dokumenty, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezbytné (např. výpisy z běžných účtů, pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu atd.). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 8. 8. 2022 poskytla žalovanému částku 49 000 Kč. Žalovaný uhradil 60 700 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalovaného, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny), přestože žalobkyně tvrdí, že byly zkoumány. Nepředložila ale žádný důkaz. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy.10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 49 000 Kč a žalovaný uhradil částku v celkové výši 60 700 Kč. Žalovanému tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, které by byl povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měl žalovaný plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měl by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.