18 C 66/2025-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 240 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „ Smlouva“) uzavřenou mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 60 692 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky do 27.12.2023. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2023 mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem, o čemž byla informována. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas. Do podání žaloby uhradila 63 818,75 Kč, z toho započteno na jistinu 49 452 Kč a 14 366,75 Kč na příslušenství. Zbývá uhradit 11 240 Kč. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Předchůdkyně žalobkyně dne 27. 12. 2021 uzavřela s žalovanou Smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 60 692 Kč na bankovní účet žalované. Poskytnutý úvěr ve výši 60 692 Kč se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit do 27.12.2023. Dle sdělní žalobkyně žalovaná uhradila 63 818,75 Kč. Na výzvu soudu ze dne 30.6.2025 o doplnění žalobních tvrzení žalobkyní, na základě jakých dokladů původní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované, žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, že původní předchůdkyně žalobkyně vyhledávala informace o žalovaném v různých bankovních, nebankovních registrech a odkázala se na její interní model. Žalobkyně předložila pouze čestné prohlášení klienta, že je žalovaná svobodná, čistý měsíční příjem činí 23 400 Kč, její měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Tyto údaje nebyla doloženy žádnou listinou. Přitom předchůdkyni žalobkyně nic nebránilo v tom, aby si od žalované vyžádala např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli modely předchůdkyně platí. Žalobkyně nepředložila tedy žádné dokumenty, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné (např. výpisy z běžných účtů, pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu atd.). Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Dotazem na banku žalované , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalované byla na její účet č. , č. účtu, poskytnuta předchůdkyní žalobkyně celková částka ve výši 60 692 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 27. 12. 2021 poskytla žalované částku 60 692 Kč. Žalovaná uhradila 63 818,75 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalované, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy.10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 60 692 Kč a žalovaná uhradila částku v celkové výši 63 818,75 Kč. Žalované tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, které by byla povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měla žalovaná plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měla by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.