18 C 89/2025-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 556 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky ve výši 25 000 Kč včetně poplatku do 20.7.2024. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení v tomto řízení uplatněných pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet žalované. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky nehradila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 20. 7. 2024. Dle sdělení žalobkyně činí nesplacená jistina 24750 Kč. K osobě žalované žalobkyně dne 20.8.2025 na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy ohledně posuzování schopnosti žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 18. 3. 2024 poskytla žalované částku 25 000 Kč, nyní činí jistina částku ve výši 24 750 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z převážné části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalované, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 25 000 Kč, (nyní činí jistina částku ve výši 24 750 Kč), tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 26. 9. 2025, následující den (27.9.2025) tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 28. 9. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 24 750 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 659,21 Kč, přičemž tato částka představuje 93,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 3,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 023 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 556 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.