23 C 43/2025-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky s úvěrovým rámcem , částka, , který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do Karty klienta, Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalovaný načerpal částku ve výši , částka, a zaplatil , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne , datum, , žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne , datum, , žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, s úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaný zavázala uhradit ve měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky .Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady pojištění.Z Potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně potvrdila bonitu žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, , ostatních příjmů domácnosti ve výši , částka, a lustrací v registru SOLUS, CEE, NRKI.Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do 14 dnů ode dne jeho sepsání.Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne , datum, a podacího archu , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši , částka, .5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne , datum, žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem 26,28 % ročně zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady pojištění.6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádný relevantní důkaz, neboť vycházela pouze z údajů od žalovaného a své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný načerpal částku ve výši , částka, a zaplatil , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy dne , datum, .7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, když vycházela pouze z údajů od žalovaného, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.11. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku výši , částka, a zaplatil , částka, . Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši , částka, , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) dle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.