7 C 390/2021-320 — Okresní soud v Chomutově

Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , který byl vyčleněn z pozemku p. č. , číslo, , zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , číslo, vedeném Katastrálním Úřadem pro , adresa, , katastrálním pracovištěm , adresa, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , geometrickým plánem č. , číslo, , schváleným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, , pod č.j. , spisová značka, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 68 350,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.OdůvodněníŽalobce se žalobou podanou dne 9. 12. 2021 domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , v geometrickém plánu č. , hodnota, označené jako parcela p. č. , číslo, z titulu řádného vydržení. Rozsudkem ze dne 22. 2. 2023 rozhodl okresní soud tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v geometrickém plánu č. , spisová značka, označené jako parcela p. č. , číslo, (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaný odvolání. Odvolání žalobce směřovalo proti rozhodnutí jako celku, odvolání žalovaného výlučně proti výroku o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 14. 8. 2023 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že se okresní soud v novém řízení bude zabývat všemi právně relevantními tvrzeními účastníků řízení. Vezme v úvahu i institut mimořádného vydržení nemovité věci. Věnuje pozornost rozložení důkazního břemene v případě vydržení řádného i v případě vydržení mimořádného.Žalobce se v žalobě domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v geometrickém plánu č. , hodnota, označeného jako parcela p. č. , číslo, (dále jen „sporný či předmětný pozemek“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětný pozemek nepřetržitě užívá od roku 1977, kdy se stal vlastníkem pozemku p. č. , číslo, a z této parcely později odděleného pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba ev. č. , hodnota, , a to na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 23. 2. 1977 uzavřené mezi žalobcem a Místním národním výborem , adresa, . Žalobce se o tyto nemovitosti stará, nemovitosti oplotil, resp. vybudoval kamenné zdi. Žalobce v červnu roku 2007 (na základě nově vypracovaného geometrického plánu č. , číslo, ) zjistil, že drží i část pozemku p. č. , číslo, zapsaného na LV č. , hodnota, . Dále žalobce uvedl, že za celou dobu užívání části pozemku označené jako p. č. , číslo, (až do roku 2007) nikdo z předchozích vlastníků neprojevil o předmětnou část pozemku žádný zájem, žalobce nebyl ani upozorněn, že jde o část pozemku, kterou užívá v rozporu s jeho vlastnickým právem. Předmětný pozemek nebyl od pozemku ve vlastnictví žalobce nijak oddělen, a to ani přírodní hranicí. Žalobce vybudoval v jihozápadním rohu sporného pozemku rovněž hraniční kamennou zeď. Žalobci proto svědčí právo řádného vydržení předmětného pozemku (část pozemku p. č. , číslo, označená geometrickým plánem č. , hodnota, jako pozemek p. č. , číslo, o výměře 298 m2), neboť jej nepřetržitě od roku 1977 do roku 2007 užíval a řádně spravoval v přesvědčení, že je vlastníkem, tedy v dobré víře. Ve vyjádření zaslaném soudu dne 16. 1. 2023 žalobce uvedl, že byl již od předání pozemku p. č. , číslo, do osobního užívání panem , jméno FO, , které proběhlo po uzavření Dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 23. 2. 1977, v dobré víře, že sporný pozemek užívá po právu. Ze strany pana , jméno FO, došlo k chybnému vytyčení parcely p. č. , číslo, , neboť při předávání pozemku se na sousedním pozemku p. č. , číslo, již nacházela stavba rodinného domu (dnes p. p. č. st. , číslo, ), kdy tato nemalou částí zasahovala již v předmětné době do parcely č. , číslo, . Za tohoto stavu tedy pan , jméno FO, chybně vyměřil parcelu p. č. , číslo, tak, že ji celou posunul směrem do parcely p. č. , číslo, (tehdejší parcela č. , číslo, ). Chybné vytyčení pozemků provedl pan , jméno FO, za pomocí kolíků tak, jak je zaznamenáno v geometrickém plánu č. , hodnota, . Jelikož předáváním a vytyčováním pozemků byl pověřen pan , jméno FO, , správnost tohoto vytyčení žalobce nepřezkoumával. Skutečná situace byla zachycena v Situačním plánku umístění stavby na parcele p. č. , číslo, . Žalobce byl tak shora uvedeným jednáním uveden v omyl. Žalobce následně v roce 1978 požádal o vydání stavebního povolení (vydáno Odborem výstavby a územního plánování ONV v Chomutově dle , datum, pod č.j. , spisová značka, ), kdy v tomto řízení byl použit shora specifikovaný Situační plánek umístění stavby. Jelikož však pan , jméno FO, již nežije, navrhl žalobce výslech svědka pana , jméno FO, , bývalého starostu obce , adresa, , a to k prokázání tvrzení, že pan , jméno FO, předával v předmětné lokalitě parcely do osobního užívání. Dle žalobce s ohledem na platnou judikaturu navíc není sporu o tom, že vydržel sporný pozemek již k 1. 1. 1992. Dále žalobce uvedl, že velikost sporného pozemku tvoří nominálně 50,17 % výměry pozemku žalobce, od této procentuální hodnoty je však nutno dle žalobce odečíst část pozemku žalobce, která je již od roku 1977 zabrána a užívána vlastníkem pozemku p. č. , číslo, . K tomu je nutno konstatovat, že sporný pozemek byl v době předání zarostlý, nepravidelného tvaru, neoplocený a s pozemkem žalobce byl jednolitě spojen a neoddělen. Žalobce se o pozemek od roku 1977 stará a udržuje jej. Žalobce rovněž uvedl, že judikatura připouští, že držitel pozemku může být v dobré víře taktéž v případě, že drží pozemek v rozporu se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Ve svém vyjádření ze dne 12. 11. 2024 žalobce dále uvedl, že sporný pozemek užíval po celou dobu a držby se chopil v roce 1977, a to z důvodu omluvitelného omylu, v který byl uveden panem , jméno FO, , který žalobci předmětný pozemek do užívání předával. Žalobce v roce 1977 nepochyboval o oprávnění pana , jméno FO, k předání pozemku do jeho užívání, a pokud pak se chopil držby pozemku v jiných hranicích, než jak měl být předán, pak jen a pouze v důsledku omylu vyvolaného panem , jméno FO, . Pan , jméno FO, totiž zřejmě v důsledku toho, že v době předání se na sousedním pozemku již nacházela stavba rodinného domu (dnešní pozemek par. č. st. , číslo, ), vyměřil a fyzicky předal parcelu žalobci tak, že byla posunuta směrem do pozemku par. č. , číslo, . O takovém vyměření parcely nevznikla pochybnost nejen na straně žalobce, ale ani na straně vlastníka pozemku par. č. , číslo, , který vedle rodinného domu postavil kůlnu, jež je postavena na pozemku žalobce par. č. , číslo, , a s pozemkem par. č. , číslo, probíhá v terénu zřetelná hranice, která ovšem neleží na hranici zakreslené v katastru nemovitostí, ale ve skutečnosti na pozemku žalobce. Žalobce ve vyjádření datovaném dne 3. 4. 2025 dále uvedl, že v dané věci je třeba zohlednit poměry tehdejší doby a okolnosti, za nichž byly pozemky předávány do osobního užívání jednotlivým osobám. Pozemky byly předávány pracovníkem MNV , adresa, , kdy tento za MNV , adresa, jednal a měl žalobcovu plnou důvěru, přičemž žalobce byl několik desítek let utvrzován v tom, že tak, jak pozemky drží, tak je drží zcela v souladu s tím, co mu náleží. Žalobce se chopil držby tak, jak od počátku řízení uvádí, po celou dobu měl sporný pozemek ve své držbě, po celou dobu se o pozemek řádně staral, sekal na něm trávu, vystavěl zídku apod. Žalobce tedy má za to, že splnil podmínku délky držby a ze strany žalovaného nebyl prokázán nepoctivý úmysl žalobce při chopení se držby.Žalovaný ve svém vyjádření doručeném soudu dne 28. 3. 2022 uvedl, že není pravdou, že se žalobce v roce 1977 stal vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , neboť shora uvedený pozemek byl žalobci přidělen do osobního užívání, vlastníkem pozemku byl v té době stát. Žalobce se stal vlastníkem shora uvedeného pozemku až dne 1. 1. 1992 (dle zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník). Navíc v Dohodě o zřízení práva osobního užívání je uveden konkrétní pozemek p. č. , číslo, o výměře 594 m2 s tím, že náhrada za zřízení práva osobního užívání pozemku činila 6 Kčs za 1 m2, tedy celkem 3 564 Kčs. Žalobce si tak musel být vědom skutečnosti, že za pozemek, jehož vlastnictví se domáhá, nic neuhradil, nebyl mu přidělen a není tedy oprávněn jej držet a užívat. Žalobce nemohl být dle žalovaného v dobré víře, že je oprávněným držitelem sporného pozemku, neboť hodnocení dobré víry dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky musí vycházet z objektivního hlediska, kdy při posuzování dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti mohl vědět, že mu pozemek nepatří. P