8 C 181/2025-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 14 463,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 897,46 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 503,08 Kč od 21. 2. 2025 až do zaplacení, úrokem z částky 4 429,02 Kč ve výši 8 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 1 000,08 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2022, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tedy celkovou částku 27 888 Kč po 1 992 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná ke dni 27. 3. 2023. Žalovaný dluh neuhradil zcela. Dlužná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 4 429,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 075,84 Kč a dále neuhrazených sjednaných poplatků. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalovaný uvedl příjem 17 394 Kč měsíčně a výdaje 10 060 Kč, zbývalo mu tedy 7 334 Kč k úhradě úvěru. Dále uvedl, že dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Pokud by někdo zkreslil údaje o svých poměrech, mohlo by se konečně jednat o , podezřelý výraz, čin úvěrového podvodu. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listiny, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.3. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. Žalovaný uvedl, že si je dluhu vědom, když byl mladší, tak si neuváženě bral půjčky, které později nezvládal splácet. Vzpomíná si i na předmětnou půjčku, poskytovatel určitě postupoval dle zákona, chtěl občanský průkaz a telefonoval. Po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) již žalobce v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho nedoložil a tvrzení nedoplnil. Žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět.4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 27. 1. 2022 pod č. , hodnota, vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil formulář s informacemi o úvěru.5. Dále žalobce doložil žádost o úvěr ze dne 27. 1. 2022, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 17 394 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 10 060 Kč, z toho 4 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 200 Kč jsou splátky stávajících půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije jako nájemce, je svobodný. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu, z těchto byl ověřen příjem žalovaného. Žalovaný k tomu k výzvě soudu uvedl, že náklady na jeho bydlení činí zhruba 12 000 Kč měsíčně, takové náklady měl již v roce 2022. Tehdy ovšem žil s přítelkyní, asi uhrazovali náklady na půl.6. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 2018 vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný jako zaměstnanec se společností , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem. Byla sjednána hrubá mzda 180 Kč za hodinu. Z potvrzení o platbách na bankovní účet vyplynulo, že zmíněná společnost zaslala žalovanému dne 10. 1. 2022 částku 10 320 Kč, dne 8. 12. 2021 částku 28 614 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 13 248 Kč.7. Z výpisu plateb označeného shora uvedeným číslem úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil celkem 20 500 Kč.8. Z oznámení ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 17. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 20 500 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v žádosti o úvěr, jak je shora specifikována, opatřil si v dané souvislosti podklady shora specifikované. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 20 500 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitel