16 C 346/2025-22 – Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.221,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 14.9.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 14.8.2024 poskytnut úvěr ve výši 10.500,- Kč, který měl být splacen dne 13.9.2024. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky (wwww., Anonymizováno, .cz), na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla, e-mailové adresy). Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný smlouvu odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS (kód , hodnota, ). Právní předchůdce žalobce žalované dne 14.8.2024 úvěr vyplatil. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalované. Žalovaná úvěr v datu splatnosti nevrátila. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla o uhrazení úvěru upomenuta upomínkou. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, . (dále jen „přechodný věřitel“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2025. Žalobce nabyl pohledávku od přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne2.10.2025. Žalobce požaduje uhrazení jistiny úvěru ve výši 10.500,- Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.410,32 Kč a úroku ve výši 310,68 Kč.V podání ze dne 22.6.2026 žalobce uvedl, že žalovaná dala souhlas se zpracováním osobních údajů a s nakládáním s osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. Na základě toho byla lustrována ve veřejně dostupných databázích. Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, na stránkách , právnická osoba, ., na stránkách www., Anonymizováno, .cz, v registru , Anonymizováno, a , právnická osoba, . Dále ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu a v současné době činí 4.860,- Kč. Dle záznamu věřitele byla zdrojem příjmu žalované mateřská dovolená. Příjem žalované činil 19.500,- Kč a výdaje činily 1.280,- Kč.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dále soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovial souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva ani formulář nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (pouze elektronickým kódem , hodnota, ). Z obsahu textu těchto listin vyplývá, že žalobce a žalovaná měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měl žalobce zavázat poskytnout žalované spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 10.500,- Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí úvěru, při řádném splacení (celková částka 13.677,39 Kč), tj. nejpozději do 13.9.2024.Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že , právnická osoba, . potvrzuje, že dne 14.8.2024 byla na účtu č. , č. účtu, vedený na právního předchůdce žalobce zaúčtovaná platba ve výši 10.500,- Kč ve prospěch účtu , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, .Z listiny o značené jako informace o vlastníkovi bylo zjištěno, že u bankovního účtu č. , hodnota, je vedena žalovaná jakožto vlastník.Z listiny označené jako úvěruschopnost klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla jako zdroj příjmu mateřská dovolená, příjem ve výši 19.500,- Kč, výdaje celkem 1.280,- Kč z toho náklady na bydlení 980,- Kč, ostatní výdaje 300,- Kč.Z listiny označené jako informace o klientech ze dne 23.4.2026 bylo zjištěno, že tímto , právnická osoba, . sdělovala, že žalovaná byla v období od 113.7.2024 do 3.9.2025 majitelem, disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, a že dne 14.8.2024 byla na účet připsána částka ve výši 10.500,- Kč z účtu č. , č. účtu, , vedeného na právního předchůdce žalobce.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.10.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznamoval žalované postoupení pohledávky na žalobce.Z výzvy před podání žaloby ze dne 11.10.2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 37.594,83 Kč. V rámci výzvy bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobce. Výzva byla odeslána dne 14.10.2025.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Ža