18 C 2/2026-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 37 739,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 275,04 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „ Smlouva“) uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 21 724 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně splácet poskytnuté finanční prostředky v pravidelných denních splátkách ve sjednané výši, přičemž první splátka byla splatná dne 29.6.2024 a konec kreditového rámce měl nastat 21.11.2025. Do podání žaloby uhradila 26 712,14 Kč, z toho započteno na jistinu 45 282,34 Kč a 21 429,80 Kč na příslušenství. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 55 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky ve výši 21 724 Kč vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle smlouvy do 21.11.2025. Žalovaná uhradila 26 712,14 Kč, z toho započteno na jistinu 45 282,34 Kč a 21 429,80 Kč na příslušenství. Na výzvu soudu ze dne 16.2.2026 o doplnění žalobních tvrzení žalobkyní, na základě jakých dokladů žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované, žalobkyně uvedla obecná tvrzení, že vyhledávala informace o žalované v různých bankovních, nebankovních registrech a odkázala se na její interní model. Žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěryschopnosti, dle něhož čistý měsíční příjem žalované činí , částka, , měsíční příjem uvedený spotřebitelem činí , částka, , měsíční výdaje žalované činí , částka, ale tyto údaje nebyly doloženy žádnou listinou. Dále žalobkyně sice předložila výpis z účtu Kontomatik, za období od 30.5.2023 do 30.5.2024, ale samotný přehled pohybů na účtu, navíc obsahující vedle běžných příjmů též půjčky, jednorázové převody, vklady či jiné nepravidelné kreditní položky, bez dalšího nevypovídá o skutečné a stabilní schopnosti žalované splácet úvěr. Z předložených podkladů není zřejmé, zda žalobkyně řádně zjistila a vyhodnotila pravidelné výdaje žalované, její ostatní závazky, poměry domácnosti a způsob plnění dosavadních dluhů atd. Dotazem na banku žalované Moneta Money bank a.s. bylo zjištěno, že žalované byla na její účet č. , č. účtu, poskytnuta žalobkyní celkem částka ve výši 21 724 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 27. 12. 2021 poskytla žalované částku 21 724 Kč. Žalovaná uhradila 26 712,14 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že před uzavřením smlouvy provedla řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených podkladů neplyne, že by žalobkyně vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o skutečné finanční situaci žalované. Předložený přehled pohybů na účtu zahrnuje vedle pravidelných příjmů též jednorázové převody, půjčky, vklady, vratky a další nepravidelné kreditní položky, které samy o sobě nevypovídají o stabilní schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Současně nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zjistila a vyhodnotila pravidelné výdaje žalované, její ostatní závazky, poměry domácnosti a způsob plnění dosavadních dluhů. Za této situace měl soud za prokázané, že v době sjednání úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Poskytnutím úvěru za tohoto stavu žalobkyně porušila § 86 odst. 1; následkem toho je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy.10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 21 724 Kč a žalovaná uhradila částku v celkové výši 26 712,14 Kč. Žalované tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, které by byla povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měla žalovaná plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měla by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.