18 C 205/2025-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 12 990,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 908,40 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní, na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit finanční prostředky ve výši 5 500 Kč včetně poplatku do 6.2.2026. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas. Proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž byla žalovaná informována emailem ze dne 16.12.2024. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila přímo v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 5 500 Kč na bankovní účet žalované, jak bylo zjištěno dotazem na banku žalované. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 12. 2024. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že čistý příjem žalované činí , částka, , ale nepředložila k tomu žádný důkaz (např. kopie pracovní smlouvy atd. ), rovněž nepředložila výdaje žalované (např. kopie nájemní smlouvy, výpisy z běžného účtu atd., kde by byly zjištěny běžné výdaje žalované na bydlení, energie, stravu, ošacení, drogerie atd.). Naopak z předloženého výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik bylo zjištěno, že převážná část nákladů žalované představuje sázky, což lze posoudit u žalované jako značně rizikové. A rovněž se tato skutečnost potvrdila, když žalovaná na daný úvěr neuhradila žalobkyni žádnou splátku, a to ani na předžalobní výzvu.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne , datum, poskytla žalované částku 5 500 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z převážné části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalované, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované poskytla částku 5 500 Kč, tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 24. 11. 2025, následující den (25.11.2025) tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 26. 11. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 5 500 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.10. Žalované by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.