18 C 327/2025-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 17 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 956 Kč od 31. 3. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřenou mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě předchůdkyni žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 13 900 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 31.3.2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení v tomto řízení uplatněných pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na daný úvěr uhradil dne 26.9.2024 částku ve výši 2 080 Kč, dne 20.11.2024 částku 2 225 Kč, dne 12.12.2024 částku ve výši 2 225 Kč. Celkem tak žalovaný uhradil 6 530 Kč. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.5. Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným Smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 900 Kč na bankovní účet žalovaného. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 6 530 Kč. Na výzvu soudu o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila listiny ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Uvedla, že předchůdkyně žalobkyně zjišťovala u žalovaného před uzavřením smlouvy informace z dlužnických registrů např. SOLUS atd., veřejně dostupných databází např. ISIR atd., na základě nich nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 30. 8. 2024 poskytla žalovanému celkem částku 13 900 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6 530 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z převážné části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly poměry žalovaného prověřeny, a to jak na straně příjmů žalovaného, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 13 900 Kč, žalovaný celkem uhradil celkem 6 530 Kč, tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 26. 1. 2026, následující den (27.1.2026) tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 28. 1. 2026, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 7 370 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek.10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.