18 C 87/2026-106 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 49 304,26 Kč s příslušenstvím, a to úrok 12 % ročně z částky 43 038,52 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 47 239,01 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , resp. sjednala se žalovaným kontokorentní úvěr , název, k běžnému účtu, který žalovaný čerpal a řádně nesplácel. Pohledávka měla být následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno do vlastních rukou dne 6. 5. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly, neboť žalobkyně se k jednání nedostavila.3. Soud provedl dokazování zejména smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , žádostí o povolení debetního zůstatku , název, ze dne , datum, , dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , oznámením , právnická osoba, ze dne 11. 12. 2023, platební historií, výpisem z úvěrového účtu ze dne 18. 9. 2025, upozorněním před prohlášením úvěru za splatný ze dne 29. 3. 2025, předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2025 a dále Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.9.2025, z níž vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že dne , datum, byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, tehdy zastoupeným zákonným zástupcem, uzavřena rámcová smlouva o bankovních produktech a službách. Z dispozic ze dne 12. 7. 2024 soud zjistil, že k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, byl sjednán , název, s výší povoleného limitu 25 000 Kč ode dne 1. 7. 2024, úrokovou sazbou 21,99 % p. a., RPSN 26,06 % a měsíčním poplatkem za čerpání povoleného debetního zůstatku 29 Kč. Dispozice dále obsahují poplatky, mimo jiné poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč.5. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , název, ze dne 16. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný žádal o rámec 35 000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný je invalidní důchodce, bydlí u rodičů, nemá vyživované osoby, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí , částka, , ostatní nezbytné měsíční náklady činí , částka, , měsíční náklady na bydlení , částka, , jiné měsíční splátky , částka, a celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, . Jako doklad o hlavním příjmu je uveden důchod od správy sociálního zabezpečení. Oznámením , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalovanému od lednové splátky roku 2024 náležel invalidní důchod třetího stupně ve výši , částka, měsíčně.6. Z platební historie soud zjistil, že dne 25. 9. 2024 bylo evidováno první čerpání úvěru ve výši 44 909,76 Kč. Dne 9. 12. 2024 žalovaný uhradil částku 1 900,49 Kč, z níž bylo 1 871,24 Kč započteno na jistinu a 29,25 Kč na sankci, a dále částku 99,51 Kč na poplatek. Ke dni 18. 9. 2025 byla evidována jistina po splatnosti ve výši 43 038,52 Kč, úrok z prodlení 2 065,25 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 4 200,49 Kč, celkem 49 304,26 Kč.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze chápat jen jako formální povinnost získat od spotřebitele čestné prohlášení o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel úvěru musí posoudit finanční situaci spotřebitele reálně a individuálně, tedy porovnat jeho příjmy s výdaji a dalšími relevantními údaji o jeho ekonomické situaci. Nestačí zjišťovat izolovaně pouze příjmovou stránku a výdajovou stránku nahradit pouze tvrzením spotřebitele nebo statistickým či interním modelem, aniž by byly konkrétní výdaje spotřebitele alespoň přiměřeně ověřeny nebo objektivně podloženy.11. V projednávané věci měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici doklad o příjmu žalovaného, a to oznámení , právnická osoba, o invalidním důchodu ve výši , částka, měsíčně. Příjmová stránka žalovaného tedy byla doložena. Soud však nemá za prokázané, že by byla dostatečně posouzena také výdajová stránka žalovaného a jeho celková ekonomická situace.12. Žalovaný byl v době žádosti mladý spotřebitel ve věku 19 let, pobíral invalidní důchod třetího stupně a deklaroval pouze minimální náklady na bydlení , částka, měsíčně a ostatní nezbytné měsíční náklady , částka, . Právě tyto údaje vyžadovaly zvýšenou obezřetnost. Nulové ostatní nezbytné náklady neodpovídají běžné životní realitě dospělé osoby. Samotné tvrzení, že žalovaný bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost, nepostačuje k závěru, že jeho skutečné pravidelné výdaje byly prakticky nulové.13. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím interních a externích databází, zejména BRKI/NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze dokladů a interních schvalovacích modelů. K těmto tvrzením však nebyly předloženy konkrétní výstupy z registrů ani konkrétní výstup schvalovacího či scoringového procesu, z něhož by bylo patrné, s jakými příjmy, výdaji, závazky a rezervou banka při posouzení pracovala a jak dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.14. Nebyly předloženy ani výpisy z běžného účtu žalovaného za období před sjednáním či navýšením , název, , z nichž by bylo možné ověřit reálné příjmy, výdaje, platební morálku a skutečné hospodaření žalovaného. Přitom právě takové výpisy by u banky, která vedla žalovanému běžný účet již od roku 2020, představovaly přirozený a dostupný podklad pro posouzení reálné ekonomické situace klienta.15. Žalobkyně tak prokázala pouze to, že právní předchůdkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného o jeho výdajích a doklad o výši jeho invalidního důchodu. Neprokázala však, že by údaje o výdajích žalovaného byly přiměřeně ověřeny nebo objektivně podloženy. Neprokázala ani to, že by banka skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a reálně zjištěných výdajů ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu vyžadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož nebylo prokázáno, že by z řádného posouzení úvěruschopnosti vyplývala absence důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet, byla smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti.17. Důsledkem neplatnosti smlouvy není zánik povinnosti žalovaného vrátit skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tomu odpovídá i obecná úprava vydání plnění poskytnutého bez platného závazku podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.18. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky a že po zohlednění plateb zbývá na jistině částka 43 038,52 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Soud proto žalobě v této části vyhověl.19. Soud však žalobkyni nepřiznal smluvní úrok, úrok z prodlení uplatněný podle smlouvy ani poplatky a sankce. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nemůže žalobkyně úspěšně požadovat plnění ze smluvních ujednání o úrocích, poplatcích, upomínkách či jiných sankcích. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výsl