23 C 338/2025-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 21.11.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 20 801,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 13.1.2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 925 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR.. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 13.5.2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 18 967,85 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 039 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy .2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 17.12.2025, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaný dne 13.1.2024, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 35 925 Kč s úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky .Ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného byly sjednány náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč.Z Karty klienta ze dne 18.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 32 000 Kč, ostatních příjmů domácnosti ve výši 25 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti ve výši 10 000 Kč a lustrací v registru SOLUS, CEE,NRKI.Z dopisu žalobkyně ze dne 13.5.2025 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 21 946,21 Kč do 14 dnů ode dne jeho sepsání.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč .Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 4.6.2025 a podacího archu , právnická osoba, . ze dne 5.6.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 22 290,33 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 13.1.2024 žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 35 925 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného byly sjednány náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR.. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 13.5.2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 18 967,85 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 039 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 5.6.2025 .6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, když vycházela pouze z údajů od žalovaného a statistických dat, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný hradil na Smlouvu po dobu déle než 1 roku. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši 7 125 Kč, které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 7 125 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch dle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.