23 C 407/2025-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 21 903 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 20.8.2024 smlouvu o zápůjčce, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč dne 22.8.2024 a ve výši 9 600 Kč dne 28.8.2024, tj. celkem částka ve výši 13 100 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 4 258 Kč se splatností dne 13.9.2024. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Žalobkyně požaduje též zaplacení nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč ( 5 upomínek po 500 Kč) a smluvní pokuty dle čl.2.3 Smlouvy ve výši 0,10% denně z částky 13 100 Kč od 14.9.2024 do 27.8.2025 ve výši 4 545 Kč. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění dne 1.7.2025.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaná, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 500 Kč a žalovaná se zavázala spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 1 138 Kč do 13.9.2024, zápůjčka byla dodatkem dne 28.8.2024 navýšena o 9 600 Kč s poplatkem ve výši 2 400 Kč. Celkem tak žalovaná měla zaplatit poplatek ve výši 3 538 Kč splatný spolu s jistinou dne 13.9.2024 Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byl ve Smlouvě v čl. 2.3. sjednán poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky .Z upomínek ze dne 20.9.2024, 27.9.2024, 4.10.2024, 13.10.2024, 28.10.2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu.Z výpisu z účtu žalobkyně u MMB, a.s. soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne 22.8.2024 částku ve výši 3 500 Kč a dne 28.8.2024 částku ve výši 9 600 Kč.Z předžalobní upomínky ze dne 1.7.2025 a podacího lístku pošty soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 22 878 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v celkové výši 13 100 Kč s poplatkem ve výši 3 538 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s poplatkem zaplatit do 13.9.2024. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byl ve Smlouvě v čl. 2.3. sjednán poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobkyně neuvedla ničeho ani nepředložila žádné doklady. Žalovaná nezaplatila ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 1.7.2025.6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, tudíž nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru a Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 13 100 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 13 100 Kč, které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 100 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 17 358 Kč s příslušenstvím a o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 4 545 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) .14. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení částky ve výši 17 358 Kč s příslušenstvím soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 13 100 Kč, což činí 56% celkového nároku, u neúspěšná co do zaplacení částky 10 232,33 Kč ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), což činí 44 % celkového nároku, proto má nárok na náhradu 12 % nákladů řízení ( 56%-44%=12%).15. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 545 Kč byla zcela úspěšná žalovaná, když žaloba byla v této části zcela zamítnuta, proto by měla žalovaná dle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.16. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 692 Kč sestávající sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 877 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b. odst.1 bod 2. , § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 S