23 C 411/2025-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 10.3.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 11 577,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 4.1.2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 3.2.2025 a konec kreditového rámce měl nastat 28.6.2026. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného lustrací v CEE, ISIR a vycházela z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 16 110 Kč. Dne 4.1.2025 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 5 000 Kč. Ve Smlouvě byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50, smluvní úrok a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 24,96 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 8.9.2025.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dní, poplatkem ve výši 165 Kč za službu Presto, poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za službu Informační SMS servis zaplatit v denních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 74 200 Kč a výdajů ve výši 12 000 Kč na bydlení a dalších výdajů ve výši 54 000 Kč.Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 4.1.2025 částku ve výši 5 000 KčZ předžalobní výzvy ze dne 29.8.2025 a podacího lístku Zelené pošty ze dne 2.9.2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 12 198,22 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 4.1.2025 žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč s postupným a opakovaným čerpáním. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dní, poplatkem ve výši 165 Kč za službu , Anonymizováno, , poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za službu Informační SMS servis zaplatit v denních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně nijak neověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně žalovanému vyplatila dne 4.1.2025 úvěr ve výši 5 000 Kč. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 2.9.2025.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“),, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zák. ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně nijak neověřila příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., § 2 odst.1 ZSU, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.11. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, žalobkyně však požadovala pouze jistinu ve výši 4 999,97 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru 4 999,97 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 999,97 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuvedl ničeho ke svým majetkovým poměrům, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 11 499,27 Kč s příslušenstvím a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 78,61 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) . U obou žalobních nároků však měl převažující úspěch žalovaný, který by měl podle § 142 odst.1,2 o.s.ř. vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.